Enteritidy, kolitidy, proktitidy
Obsah článku
- Enteritidy, kolitidy, proktitidy - 19 října, 2026
- Eozinofilní granulom komplex u koček - 16 října, 2026
- Anémie: diagnostika a terapie - 14 října, 2026
1. Základní rozdělení
Pro diagnostický postup je klíčové rozlišit akutní průjem (trvá dny, obvykle samolimitující) od chronického (trvá déle než přibližně 3 týdny nebo se opakuje) a průjem z tenkého střeva od průjmu z tlustého střeva. Enteritida je zánět tenkého střeva, kolitida tlustého a proktitida rekta; často se kombinují.
| Tenké střevo | Tlusté střevo | |
| Objem stolice | zvětšený | normální nebo malý |
| Frekvence defekace | normální až mírně zvýšená | výrazně zvýšená, urgence |
| Hlen | obvykle ne | často |
| Krev | natrávená (meléna) | čerstvá (hematochezie) |
| Tenesmus | ne | ano |
| Hubnutí | časté | vzácné |
| Zvracení | častější | méně časté |
| Další | steatorea, borborygmy, flatulence | bolestivá defekace |
2. Akutní enteritida a kolitida
Příčiny: dietní chyba nebo náhlá změna krmiva, paraziti (Giardia, škrkavky, měchovci, u kolitidy tenkohlavci), viry (parvoviróza, koronaviry, panleukopenie koček), bakterie (Salmonella, Campylobacter; nález u zdravých psů je častý a jeho význam sporný), syndrom akutního hemoragického průjmu(AHDS), toxiny, stres, cizí těleso. Průjem provází i onemocnění mimo střevo (pankreatitida, hypoadrenokorticismus, onemocnění jater a ledvin).
Hodnocení závažnosti (ENOVAT): rozhoduje celkový stav, ne krev ve stolici ani frekvence průjmu. Mírný průběh: pes je čilý, bez dehydratace a horečky. Středně těžký: dehydratace, která se upraví tekutinami. Těžký: systémové příznaky, šok, známky sepse.
Diagnostika: u mírného průběhu anamnéza, klinické vyšetření a koprologie (zejména u mladých zvířat). U těžšího průběhu hematologie (hematokrit a celková bílkovina), biochemie a elektrolyty, test na parvovirový antigen u mladých nevakcinovaných psů, bazální kortizol při podezření na hypoadrenokorticismus, RTG a sono při podezření na obstrukci. Kultivace trusu u akutního průjmu nemá praktický význam.
Terapie: tekutiny podle stupně dehydratace (perorálně, s.c., i.v.); časné krmení lehce stravitelnou dietou v malých dávkách, dlouhá hladovka se nedoporučuje; antiemetika (maropitant, ondansetron); analgezie opioidy nebo metamizolem. NSAID jsou u onemocnění GIT kontraindikovaná, zhoršují eroze a vředy. Tlumení žaludeční kyseliny (omeprazol) má smysl jen při podezření na vředy.
Antibiotika (ENOVAT 2024): u mírného a středně těžkého průběhu se nepodávají, a to ani u hemoragického průjmu. U těžkého průběhu parenterálně ampicilin, u kriticky nemocných kombinace aminopenicilinu (ampicilin/amox-clav) nebo klindamycinu s fluorochinolonem či aminoglykosidem, obvykle 3 až 7 dní. Probiotika se ani nedoporučují, ani nezakazují (neprokázaný benefit).
Akutní hemoragický průjmový syndrom (AHDS, dříve HGE)
Náhlé zvracení, apatie a profuzní krvavý průjem, typicky výrazné zvýšení hematokritu z hemokoncentrace. Etiologie není jednoznačně objasněná. Nejsilněji se spojuje s C. perfringens typu A nesoucím geny pro toxiny netE/netF, které se v trusu najdou asi u poloviny psů s AHDS a jen vzácně u zdravých psů nebo psů s parvovirózou. Kauzalita ale prokázaná není.. Základem léčby jsou krystaloidy, většina psů se zlepší do 48 hodin. Antibiotika jen při známkách sepse: teplota nad 39,5 °C, tachykardie nad 120/min přetrvávající po rehydrataci a analgezii, leukocyty pod 4 nebo nad 25 × 10⁹/l, tyčky nad 1,5 × 10⁹/l, špatná odpověď na tekutiny. Pes, který po 4 hodinách na tekutiny nereaguje, se dovyšetřuje (pankreatitida, parvoviróza). Prognóza je dobrá.
Akutní kolitida
Častá u psů, typicky po stresu (hotel, cestování), dietní chybě nebo při parazitech. Pes je čilý, má časté malé stolice s hlenem a čerstvou krví a tenesmus, zvracení je vedlejší. Léčba: lehce stravitelná dieta, vláknina (psyllium), odčervení. Antibiotika ani metronidazol se nepodávají.
3. Chronická zánětlivá enteropatie, CIE (pes)
Chronická zánětlivá enteropatie se projevuje chronickými nebo opakujícími se příznaky z GIT (průjem, zvracení, hubnutí, nechutenství, bolest břicha) a zánětem sliznice při histologii, po vyloučení jiných příčin. Termín nahrazuje dříve používané „IBD“; obecnější „chronická enteropatie“ zahrnuje i nezánětlivé příčiny. Podle odpovědi na postupné terapeutické kroky se CIE dělí na enteropatii odpovídající na dietu (nejčastější), na modulaci mikrobioty, na imunosupresi a neodpovídající; zvláštní formou je enteropatie se ztrátou bílkovin (PLE). Kategorie „odpovídající na antibiotika“ (ARE) byla nahrazena kategorií odpovídající na modulaci mikrobioty, protože antibiotika střevní mikroflóru dlouhodobě poškozují a podporují rezistenci („microbiota-related modulation-responsive enteropathies (MrMRE).
- Vyloučit příčiny mimo střevo: hypoadrenokorticismus (bazální kortizol), exokrinní insuficience pankreatu (TLI), pankreatitida, onemocnění jater a ledvin; u koček hypertyreóza.
- Paraziti: koprologie včetně Giardie, empirické odčervení fenbendazolem.
- Kobalamin: při nízké nebo hraniční hodnotě suplementovat; perorální podání je stejně účinné jako injekční.
- Sono břicha: ztluštění stěny, ztráta vrstvení, lymfadenopatie, podezření na nádor.
- Dietní trial: hydrolyzovaná dieta nebo nová bílkovina, striktně bez pamlsků. Odpověď se čeká do 2 týdnů; někdy je potřeba vyzkoušet víc diet (i několik), což je dobré majiteli říct předem. Sérologické testy na potravní alergii nejsou spolehlivé.
- Modulace mikrobioty: pokud dieta nestačí, zvážit transplantaci fekální mikroflóry, lépe funguje u mírnějšího průběhu a menší dysbiózy (index dysbiózy). Přínos probiotik zatím není dostatečně doložen. Antibiotika (metronidazol, tylosin) se jako diagnostický ani terapeutický krok nedoporučují: malý přínos, trvalé změny mikrobioty, časté relapsy.
- Endoskopie s biopsií před nasazením kortikoidů: potvrzení zánětu a vyloučení lymfomu, granulomatózního a infekčního zánětu. O jejím provedení rozhoduje anamnéza, věk, anesteziologické riziko a cena; při chronickém průjmu a nenápadném sonu je riziko nádoru nízké. Nejčastější je lymfoplazmocytární zánět, u eozinofilního hledat parazity a dietní příčinu.
- Imunosuprese: až po dostatečném vyloučení odpovědi na dietu; prednisolon, při nežádoucích účincích nebo nedostatečné odpovědi cyklosporin nebo chlorambucil. Část psů neodpovídá a má horší prognózu.
4. Enteropatie se ztrátou bílkovin (PLE)
Příčiny: nejčastěji chronický zánět střeva a lymfangiektázie (často současně), dále lymfom, infekce (parvoviróza, měchovci, giardióza), chronická obstrukce, hypoadrenokorticismus, pravostranné srdeční selhání. Predisponovaní jsou jorkšírští teriéři, border kolie, němečtí ovčáci a rotvajleři, k primární lymfangiektázii pšeničný teriér, maltézský psík a šarpej.
Klinika: průjem, zvracení, hubnutí; ascites, hydrotorax, edémy; tromboembolie; křeče nebo třes z hypokalcémie a hypomagnezémie. Průjem nemusí být přítomný.
Laboratoř: hypoalbuminémie, typicky spolu s hypoglobulinémií (panhypoproteinémie odlišuje PLE od ztráty ledvinami, kde klesá hlavně albumin), hypocholesterolémie, lymfopenie, hypokalcémie, hypomagnezémie, nízký kobalamin. Na sonu hyperechogenní pruhování sliznice (rozšířené lakteály) ukazuje na lymfangiektázii.
Diagnostika: vyloučit proteinurii (UPC), jaterní selhání (žlučové kyseliny) a u každého psa hypoadrenokorticismus. Definitivně biopsie střeva, přednostně endoskopicky, protože u hypoalbuminemického pacienta hrozí dehiscence po chirurgické biopsii.
Léčba: základem je dieta: vysoce stravitelná a nízkotučná (pod 30 g tuku/Mcal, ideálně pod 26), u lymfangiektázie ultra nízkotučná (pod 15 g/Mcal), při zánětlivé enteropatii hydrolyzovaná nebo s novou bílkovinou; domácí strava jen sestavená nutricionistou. Kobalamin, vápník při ionizovaném Ca pod 1 mmol/l. Při selhání diety glukokortikoidy, případně s cyklosporinem nebo chlorambucilem. Klopidogrel jako prevence trombózy, obvykle do vzestupu albuminu nad 25 g/l. Empirický tylosin se nedoporučuje. Výpotky punktovat jen při dušnosti nebo dyskomfortu, diuretikům se pokud možno vyhnout.
Prognóza: opatrná, souhrnná úmrtnost kolem 54 %, relapsy jsou časté. Příznivá je časná odpověď na léčbu, nepříznivé špatné dodržování diety.
5. Chronická kolitida a proktitida
- Kolitida reagující na vlákninu nebo dietu: častá u psů i koček, léčba psylliem nebo dietou s vlákninou, případně dietním trialem.
- Chronická lymfoplazmocytární kolitida: součást chronické zánětlivé enteropatie, postup jako výše.
- Granulomatózní (histiocytární ulcerativní) kolitida: mladí boxeři a francouzští buldočci, těžká hematochezie, hlen, postupně hubnutí. Příčinou jsou invazivní E. coli ve sliznici, histologicky PAS pozitivní makrofágy. Léčba enrofloxacin 6 až 10 týdnů, remise koreluje s eradikací bakterií; kvůli přibývající rezistenci je vhodná kultivace z bioptátu.
- Proktitida: tenesmus a bolestivá defekace, často spolu s kolitidou; dále rektální polypy a nádory, perianální onemocnění. Diagnostika rektálním vyšetřením, léčba podle příčiny, změkčovadla stolice. Komplikací tenesmu, zvlášť u mladých zvířat, může být prolaps rekta.
6. Specifika kočky
Chronická zánětlivá enteropatie a malobuněčný (low-grade) alimentární lymfom mají u koček podobnou kliniku i sonografický obraz (ztluštění svaloviny, zvětšené mezenteriální uzliny). Rozliší je jen histologie s imunohistochemií, případně vyšetření klonality, z bioptátů z více úseků střeva včetně ilea. Chronická zánětlivá enteropatie se léčí dietou a prednisolonem, malobuněčný lymfom prednisolonem s chlorambucilem. Kobalamin bývá často nízký a suplementuje se. Pamatovat na hypertyreózu a na současné postižení pankreatu a jater (triaditida).
Zdroje: ENOVAT guidelines for antimicrobial use in canine acute diarrhoea (Jessen a kol., Vet J 2024); Unterer: Acute Hemorrhagic Diarrhea Syndrome – An Update (VIN); Canine chronic inflammatory enteropathies: diagnostic approach (Vet Times 2026); Dupouy-Manescau a kol.: Updating the Classification of Chronic Inflammatory Enteropathies in Dogs; Decoding Canine Protein-Losing Enteropathy (Today’s Veterinary Practice 2026); granulomatózní kolitida u francouzských buldočků (JVIM 2013).
