Proč nekombinovat NSAID a kortikosteroidy
Obsah článku
- Proč nekombinovat NSAID a kortikosteroidy - 19 srpna, 2026
- Pes snědl sáček se silikagelem. Je to nebezpečné? - 7 července, 2026
- Zásady terapie kortikosteroidy - 25 května, 2026
Je to jedna z prvních věcí, co se učí na škole, a přesto se v praxi pořád opakuje – často je na vině majitel dá psovi zbylý meloxikam od jiného psa, zatímco je aktuálně na prednisonu od jiného lékaře, ale vídáme to bohužel i jako nevhodnou terapii navrženou samotným veterinářem. Kombinace NSAID a kortikosteroidů patří mezi nejčastěji zmiňované příčiny závažné gastrointestinální ulcerace a perforace u psů a koček – a mechanismus, proč tomu tak je, stojí za to znát pořádně, ne jen jako naučené pravidlo.
Mechanismus – dvě různá místa zásahu
| Úroveň účinku | NSAID | Kortikosteroid |
| Místo zásahu do kaskády | Blokuje cyklooxygenázu (COX-1/COX-2) – dál po proudu v kaskádě kyseliny arachidonové | Blokuje fosfolipázu A2 – na úplném začátku kaskády, ještě před COX |
| Efekt na sliznici GIT | Snížená tvorba hlenu a bikarbonátu, snížené prokrvení sliznice, zvýšená sekrece žaludeční kyseliny | Změna složení hlenu, zpomalená obnova buněk sliznice, horší hojení již vzniklých lézí |
| Efekt na hemostázu | COX-1 selektivní NSAID (např. ketoprofen) snižují agregaci trombocytů – vyšší riziko krvácení | Přímý vliv na hemostázu minimální, ale zhoršuje důsledky poškození cévní stěny |
| Efekt na ledviny | Snížené prokrvení ledvin a GFR, zvlášť u dehydratovaných/hypovolemických pacientů | Podpůrně zhoršuje renální perfuzi při současném podání s NSAID |
Obě skupiny léků blokují stejnou kaskádu kyseliny arachidonové, ale na jiném místě. Kortikosteroidy zasahují na úplném začátku (fosfolipáza A2), NSAID až později (cyklooxygenáza). Když se podávají zvlášť, tělu zbyde aspoň částečná ochranná prostaglandinová aktivita. Když se zkombinují, jsou zablokovaná obě místa najednou – sliznice GIT přijde téměř o veškerou ochranu (prokrvení, hlen, bikarbonát, hojení) ve stejnou chvíli.
Proč to chceme vědět
Retrospektivní studie opakovaně spojují současné podání NSAID a kortikosteroidů (nebo NSAID bez vymývacího období mezi přípravky) s gastrointestinální ulcerací a perforací u psů i koček. V jedné analýze případů NSAID-indukované perforace GIT mělo přes 90 % pacientů buď současně podaný kortikosteroid nebo jiný NSAID, chybějící vymývací období mezi přípravky, nebo vyšší než doporučenou dávku.
Riziko navíc není u všech NSAID stejné – v porovnání ketoprofenu (COX-1 selektivní) a meloxikamu (COX-2 selektivní) v kombinaci s prednisolonem měli psi na ketoprofenu výrazně závažnější GIT léze a všichni měli pozitivní test na okultní krvácení, oproti jen jednomu psovi ve skupině s meloxikamem.
Perforace a septická peritonitida jsou nejčastější život ohrožující komplikace GIT ulcerace u psů a koček – a i při rychlém chirurgickém řešení má perforace vysokou mortalitu.
Jak se ptát majitele
- „Dostal pes v posledních dnech nějaký lék na bolest nebo záněty – i od jiného veterináře, nebo něco z domácí lékárničky?“ – majitelé si NSAID a kortikosteroid v hlavě běžně nespojují jako stejnou kategorii.
- „Máte doma nějaké zbylé léky po jiném zvířeti, které jste mu náhodou dali?“ – klasický zdroj neúmyslné kombinace.
- „Kdy dostal poslední dávku a jakou?“ – rozhoduje o potřebné délce vymývacího období před nasazením druhého typu léku.
- U chronických pacientů (např. na dlouhodobém prednisonu pro IMHA nebo IBD) vždy explicitně upozornit majitele, že NSAID (včetně volně dostupných lidských přípravků) jsou zakázané, dokud steroid neshodíte.
Na co si dát pozor
- Vymývací období mezi NSAID a kortikosteroidem (v obou směrech) se obvykle doporučuje 3–7 dní, orientačně 3–4násobek poločasu vysazovaného léku.
- Anorexie nebo zvracení u pacienta na kombinované/nedávno switchnuté terapii je vždy důvod k urgentnímu vyšetření, ne k vyčkávání.
- Kočky jsou klinicky považované za citlivější na lékově indukovanou nefrotoxicitu než psi, i když přesná distribuce COX izoforem u koček zatím není publikovaná.
- Gastroprotektiva (omeprazol, jiné inhibitory protonové pumpy) se rutinně nedoporučují všem pacientům na NSAID nebo kortikosteroidech, ale zvážit se mají u pacientů se zvýšeným rizikem GIT komplikací, kde je současné podání nezbytné.
Lokální použití
Oční kapky s prednisolonem podávané 4× denně dosahovaly u zdravých psů plazmatických koncentrací blízkých fyziologické perorální dávce prednisolonu. Ušní kapky s glukokortikoidy (triamcinolon, prednison/prednisolon, dexametazon) prokazatelně tlumí nadledvinky (potvrzeno ACTH stimulačním testem) – to není zanedbatelný lokální efekt, to je systémová suprese.
Riziko roste hlavně u: malých psů/koček (vyšší dávka na kg tělesné hmotnosti), poškozené/zanícené kůže nebo sliznice ucha (lepší vstřebávání), delšího/častějšího podávání (chronická otitida s dlouhodobými kapkami je jiná situace než pětidenní kúra).
Takže kombinace lokálního steroidu do ucha/na kůži s celkovým (perorálním nebo injekčním) NSAID rozhodně stojí za rozmyšlenou – riziko je nižší než u dvou celkových přípravků najednou, ale není nulové, hlavně u malého pacienta na dlouhodobé léčbě.
Jedna specifická výjimka, kde se kombinace běžně a záměrně používá: oční kapky s NSAID + oční nebo celkový steroid u uveitidy – tam se systémová absorpce z očních kapek považuje za klinicky nevýznamnou a je to zavedená praxe. To je ale jiná situace než ušní/kožní steroid + systémový NSAID.
