• About
• Latest Posts

Jsem také na

MVDr. Anna Liebezeit

Anna Liebezeit (roz. Šrenková) je veterinární lékařka specializující se na interní medicínu psů a koček. Působila na univerzitní klinice v Německu i na pražské klinice Jaggy, nyní ji můžete potkat na veterinární klinice HANZA v Hradci Králové. Věnuje se diagnostice a léčbě složitějších interních pacientů, provádí specializovaná vyšetření a aktivně se zapojuje do vzdělávání veterinárních studentů i široké veřejnosti. Je autorkou knihy Domácí průvodce zdravím psů a koček, která vyšla v roce 2022.

Jsem také na

Latest posts by MVDr. Anna Liebezeit (see all)

• Leptospiróza - 1 listopadu, 2026
• Diabetes mellitus psa a kočky - 1 listopadu, 2026
• Infekční peritonitida koček (FIP) - 31 října, 2026

Státnicová otázka č. 12

Leptospiróza je celosvětově rozšířená bakteriální zoonóza vyvolaná patogenními leptospirami. U psů patří k významným infekčním příčinám akutního poškození ledvin (AKI). Zvažovat ji u každého psa s AKI, zejména při současné hepatopatii nebo plicním krvácení; do vyjasnění příčiny dodržovat ochranná opatření.

Etiologie a epidemiologie

• Původce: rod Leptospira, tenké, pohyblivé aerobní spirochety s obalem podobným gramnegativním bakteriím. Mezi patogenní druhy patří např. L. interrogans a L. kirschneri. Genomové druhy a sérologické členění na séroskupiny a sérovary nejsou totožné.
• Séroskupiny: v Evropě významné zejména Icterohaemorrhagiae, Canicola, Grippotyphosa a Australis; význam dalších je regionální. Bratislava je sérovar skupiny Australis. Klinickou formu ani rezervoár nelze spolehlivě přiřadit pouze podle séroskupiny.
• Rezervoáry: především hlodavci, dále volně žijící a domácí zvířata. Udržovací hostitelé bývají bez příznaků a leptospiry dlouhodobě vylučují z renálních tubulů močí. Pes může být náhodným hostitelem i udržovacím hostitelem některých kmenů, klasicky Canicola.
• Přenos: nejčastěji přes sliznice nebo porušenou kůži při kontaktu s močí, kontaminovanou vodou či půdou. Možný je i přímý kontakt s rezervoárem, pokousání, pohlavní a transplacentární přenos. Ohroženi jsou i městští a malí psi.
• Prostředí: vlhko a teplo podporují přežívání týdny až měsíce; za vhodných podmínek se leptospiry mohou množit i ve vodou nasycené půdě. Vyschnutí, UV záření a běžná dezinfekce je inaktivují, mráz snižuje přežívání. Výskyt není omezen na teplou část roku.
• Kočka: klinické onemocnění je vzácné, infekce a vylučování močí jsou možné. Zvažovat při nevysvětleném AKI se systémovými příznaky. Souvislost s chronickým onemocněním ledvin není jednoznačně prokázána. Vakcína pro kočky není schválena.

Patogeneze a klinické příznaky

• Diseminace: po průniku následuje leptospirémie a hematogenní šíření do orgánů. Po rozvoji imunity mohou leptospiry přetrvávat v renálních tubulech nebo oku; vylučování močí začíná později než leptospirémie. Inkubace bývá přibližně 1–2 týdny, je však variabilní.
• Ledviny: akutní tubulointersticiální nefritida a tubulární poškození → AKI s polyurií, ale i oligurií či anurií. Porucha koncentrační schopnosti, renální glykosurie, proteinurie a válce. Může být hypokalémie při tubulárních ztrátách, u oligurie/anurie hyperkalémie. Po AKI může přetrvat CKD.
• Játra: převážně cholestatické poškození s hyperbilirubinémií a ikterem; těžké jaterní selhání není typické. Kauzální role leptospir u izolované chronické hepatitidy bez renálního postižení není dostatečně doložena.
• Plíce: leptospirální plicní hemoragický syndrom (LPHS) → intraalveolární krvácení, tachypnoe, dušnost a hypoxémie; významná příčina mortality. RTG změny mohou předcházet dechovým obtížím.
• Další projevy: horečka, apatie, nechutenství, myalgie, bolest břicha, zvracení a průjem; trombocytopenie, krvácení a DIC, uveitida, pankreatitida a arytmie. Průběh může být subklinický až perakutní se šokem. AKI může rychle následovat po počáteční nespecifické febrilní fázi.

Diagnostika

• Laboratoř: azotémie, hyperfosfatémie, hyperbilirubinémie, zvýšení jaterních enzymů, neutrofilie, trombocytopenie a elektrolytové odchylky. V moči izostenurie až hypostenurie, renální glykosurie, proteinurie, válce, případně hematurie a pyurie. Při krvácení vyšetřit koagulaci.
• Zobrazení: RTG hrudníku doporučen u všech podezřelých psů i bez respiračních příznaků; intersticiální až alveolární infiltráty. USG může ukázat renomegalii, změnu echogenity a perirenální tekutinu, nálezy však nejsou specifické.
• PCR: odebrat současně krev i moč, ideálně před antibiotiky; odběrem neodkládat léčbu. Krev je vhodnější časně při leptospirémii, moč později; fáze se mohou překrývat a vylučování může být intermitentní. Negativita infekci nevylučuje, zvláště po antibiotikách.
• Interpretace PCR: pozitivní krev při odpovídající klinice potvrzuje diagnózu, je-li metoda validní. Pozitivní moč může znamenat i subklinické nosičství; po léčbě může PCR detekovat DNA neživých organismů. Inaktivovaná vakcína nezpůsobuje pozitivní PCR. Běžná PCR neurčuje sérovar.
• MAT: referenční sérologická metoda; párové vzorky ze stejné laboratoře za 7–14 dní. Nejméně čtyřnásobný vzestup titru s odpovídající klinikou potvrzuje infekci. Jediný pozitivní titr sám diagnózu nepotvrzuje; akutní negativita ji nevylučuje a časná léčba může protilátkovou odpověď tlumit.
• Limity MAT: nejvyšší titr spolehlivě neurčuje původcovský sérovar/séroskupinu kvůli zkříženým a paradoxním reakcím. MAT není vhodný k určování místního zastoupení sérovarů pro výběr vakcíny. Kombinace PCR a párové sérologie zvyšuje diagnostickou výtěžnost.
• Rychlé protilátkové testy: výsledek posuzovat podle testu, vakcinace a fáze infekce; pozitivita může diagnózu podpořit, negativita ji nevylučuje. Doplnit MAT a případně párový vzorek. Kultivace je pomalá a náročná, není rutinní akutní metodou; mikroskopie v temném poli má omezenou spolehlivost.

Diferenciální diagnostika

• Jiné příčiny AKI: ethylenglykol, NSAID, aminoglykosidy, hrozny/rozinky, pyelonefritida, ischemie a sepse; také hypoadrenokorticismus. Při ikteru hemolýza, obstrukce žlučových cest a jiné hepatopatie; při krvácení antikoagulační rodenticidy a další koagulopatie. Zvažovat souběžnou pankreatitidu.

Terapie

• Antibiotika: při důvodném podezření zahájit ihned, bez čekání na výsledky. Doxycyklin 5 mg/kg perorálně každých 12 hodin po dobu 14 dní tlumí infekci a odstraňuje renální nosičství.
• Při zvracení: nejprve i.v. ampicilin, amoxicilin nebo penicilin G, poté dokončit plnou 14denní kúru doxycyklinu, jakmile jej pacient toleruje. U těžkého AKI upravit režim renálně vylučovaných penicilinů. Enrofloxacin není rutinní součástí specifické léčby leptospirózy.
• Podpůrná péče: individuální tekutinová terapie podle perfuze, hydratace a diurézy; korekce elektrolytů a acidobazické rovnováhy. Hlídat převodnění, zvláště při LPHS. Antiemetika, analgezie (obvykle opioidy; NSAID nevhodná při AKI), časná enterální výživa; gastroprotektiva při konkrétní indikaci.
• AKI a dialýza: diuretika neobnovují funkci ledvin a AKI neléčí; mohou pomoci s objemovou bilancí u reagujícího pacienta. Dialýzu zvažovat při nezvládnutelné hyperkalémii, převodnění, těžké acidóze a uremických komplikacích či přetrvávající oligurii/anurii. IRIS AKI stupeň 4 (kreatinin >440 µmol/l) je důvod k časné konzultaci/odeslání na dialyzační pracoviště, ne automatická indikace každého pacienta k dialýze.
• LPHS a krvácení: kyslík, případně ventilace, šetrná manipulace, kontrola tekutin a krevního tlaku; transfuzní přípravky podle krvácení a koagulace. Kortikoidy ani desmopresin nejsou rutinně doporučenou léčbou LPHS; přesvědčivý přínos není doložen.
• Monitoring a prognóza: diuréza, hmotnost a bilance tekutin, dýchání, krevní tlak, renální parametry, elektrolyty, bilirubin a krevní obraz. Renální zotavení je možné i při těžkém AKI; prognózu zhoršují zejména těžké plicní krvácení a multiorgánové postižení. Po propuštění kontrolovat renální funkci.

Prevence a zoonotické riziko

• Vakcinace: ACVIM doporučuje všem psům bez ohledu na plemeno či způsob chovu. Použít co nejširší dostupné krytí relevantních séroskupin, v Evropě zpravidla L4. Ochrana není absolutní, očkování snižuje výskyt onemocnění a podle přípravku také renální kolonizaci/vylučování.
• Schéma: dvě úvodní dávky a každoroční přeočkování. ACVIM uvádí začátek od 12 týdnů a odstup čtyř týdnů; u konkrétní evropské vakcíny se řídit SPC, které může umožňovat časnější začátek. Po prodělané infekci očkovat po zotavení; celoživotní ochrana není zaručena.
• Kontakt s nemocným psem: rukavice, hygiena rukou, okamžité čištění a dezinfekce moči; při riziku rozstřiku nepromokavý oděv a ochrana očí/obličeje. Nečistit tlakovou vodou. Označit klec a informovat personál; zvláštní izolace nesmí zhoršit intenzivní péči.
• Délka opatření: nejvyšší opatrnost v prvních 48 hodinách účinné léčby; doma se vyhýbat kontaktu s močí alespoň do dokončení 48 hodin doxycyklinu. Poté zachovat běžnou hygienu. Neléčený nosič může vylučovat měsíce; riziko přenosu z léčeného psa na člověka je nízké, nikoli nulové.
• Domácnost a prostředí: u dalších exponovaných psů individuálně zvážit doxycyklinovou profylaxi; nejde o automatické doporučení všem. Upozornit majitele také na společný zdroj infekce v prostředí, při zdravotních obtížích kontaktovat humánního lékaře. Deratizace a omezení kontaktu s kontaminovanou vodou a rezervoáry.

Zdroj

Sykes JE a kol. Updated ACVIM consensus statement on leptospirosis in dogs. J Vet Intern Med. 2023;37:1966–1982. doi:10.1111/jvim.16903. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10658540/