Jak Liško k domovu přišel aneb chodící reklama na adopci psa z útulku

Zdroj úvodního obrázku: Anna Šrenková

K pořízení psa vede spousta cest. Jednou z nich je adopce pejska z útulku. To s sebou samozřejmě nese celou řadu možných rizik a komplikací, protože člověk do poslední chvíle netuší, jaký pes vlastně bude. Psi v útulcích často pochází z ne úplně dobrých podmínek a mají ledacos za sebou, což se může podepsat na jejich povaze a to je bohužel i jedním z důvodů, proč se do útulku opětovně vrací. Pojďme si ale představit jeden příběh se šťastným koncem.

Rozhovor s Valerií a Mirem, kteří se rozhodli pro adopci psa zachráněného ze slovenské osady.

Jaká očekávání/nároky jste měli od nového člena domácnosti?

Hlavně jsme chtěli dát domov pejskovi, který neměl v životě štěstí. Bylo nám vlastně jedno jak bude velký, nebo kolik mu bude let (i když jsme chtěli spíš dospělého pejska, protože bychom asi časově nezvládali štěněte). Podstatné pro nás bylo, aby sednul našemu životnímu stylu a režimu. Hlavní pro nás tedy bylo najít méně aktivního psa, kterému budou stačit menší procházky a o to víc si bude užívat válení se na gauči. Kamaráda s lidmi i dětmi, abychom ho občas mohli vzít do práce a hlavně s potkany, aby nám nezakousnul svýho staršího bráchu Edgara. 

Zdroj: Anna Šrenková

Jaké zkušenosti máte s chovatelstvím?

Oba jsme vyrůstali v rodinách a okolí se zvířaty. Psi, kočky, morčata, potkani, pískomilové, ježci. Věděli jsme, že jednoho dne rozhodně budeme chtít vlastní zvířata. Rok před psem jsme si pořídili potkana. Liško je první pes, který nepatří celé rodině, nebo našim sourozencům, ale je stoprocentně náš.

 

Zvažovali jste čistokrevné plemeno? 

Vlastně jsme se od začátku dívali jenom po útulcích. Pokud by se v útulku našel pes, kterému bychom mohli dát domov a zároveň by byl čistokrevný, určitě by nám to nevadilo. Každopádně jsme vůbec neuvažovali o tom, že bychom si pořídili čistokrevné štěně nějakého konkrétního plemene. 

 

Jak jste přišli na danou organizaci?

Byli jsme v kontaktu s hromadou útulků. Vždy jsme si vybrali podle fotky a popisu nějakého psa, napsali, vyplnili dotazník o stopadesáti položkách, volali a nic z toho. Pejsek už byl zamluvený, nebyl pro nás vhodný atd. Samozřejmě jsme to vždy respektovali, ale po čase nám došlo, že vybírat si psa pouze podle fotky a fádního popisu nejspíš nebude cesta. Původně jsme chtěli samozřejmě adoptovat z českého útulku, ale po pár zkušenostech nám přišla lepší komunikace ze strany slovenských útulků a tak jsme se dostali k OZ Pomoc psíkom na východnom Slovensku, který pracuje především s nalezenými toulavými psy z okolí osad.

Zdroj: Anna Šrenková

Z čeho jste měli obavy?

Měli jsme strach z jeho povahy. Když si člověk bere psa z útulku podobného typu jako my, většinou nemáte moc představu, co má pejsek za sebou a ani zaměstnanci útulku nemusí mít přehled o tom, jaký který pejsek je, při neustále naplněné kapacitě přes 200 psů. Takže jsme se samozřejmě báli, že nám dovezou agresivní uzlíček nervů, který nás k sobě vůbec nepustí. Toto se naštěstí nestalo, ale navázal na to strach, že nás nepříjme za svoje – že tříletý pes, který dost možná s lidmi nikdy nežil, nebude schopný takové úrovně socializace a bude nás prostě brát jako zdroj granulí, který musí jen tolerovat.

 

Uvědomili jste si rizika chování (strach, agrese, separační úzkost) a možné zdravotní potíže a jejich finanční obtíže (nemoci, které se u nás nevyskytují, vývojové vady, pohybové obtíže)? 

Rozhodně jsme tyto věci měli na paměti, ale kdyby se něco takového stalo, určitě by nás to zaskočilo. Asi jsem se uklidňovala tím, že máme v rodině veterináře. Samozřejmě jsme počítali s tím, že pořídit si psa je finanční zátěž navíc, a byli jsme připraveni i na případné větší náklady za veterinární péči.

 

Jak celý proces adopce probíhal? 

Jak jsem říkala, už jsme nechtěli pejska vybírat podle fotky. Zavolali jsme do OZ pomoc psíkom na východnom Slovensku, řekli jim informace o sobě, že máme zájem o pejska, jaký máme teď život a že bychom chtěli nabídnout nějakému chlupáčovi domov, pokud by o to některý stál. Paní z útulku si na nás vzala kontakt a slíbila, že popřemýšlí, jestli by nějaký z psíků byl vhodný pro nás a my pro něj a ozve se. Následující den nám poslala fotky a popisy dvou psíků – v tu chvíli jsem je samozřejmě chtěla adoptovat oba dva – po dalším telefonátu jsme se rozhodli pro cca tříletého křížence, který měl jméno Labol.

Vzhledem k tomu, že více lidí z Česká adoptuje ze slovenských útulků, byla možnost si psíka nechat dovézt přímo do brna za dva dny od potvrzení rezervace. V pátek jsme se tedy rozhodli a v neděli nám přijel nový člen rodiny.

Zdroj: Anna Šrenková

 

Kolik vás adopce stála? (adopční poplatky, základní vybavení)

Adopční poplatek, který zahrnuje kastraci, zdravotní prohlídky, očkování, očipování i přepravu z východu Slovenska do Brna byl 3000,-. 

Z vybavení jsme některé věci zdědili, takže počáteční náklad včetně menšího balení granulí a nějakých pamlsků byl taky okolo 3000,-.

 

Co jméno?

Z útulku nám přijel Labol, ovšem na jméno nebyl absolutně naučený, šlo vidět, že mu bylo přiděleno až tam, kde na něj samozřejmě nikdo neměl dostatek času a prostoru, aby si stihnul uvědomit, že se tak jmenuje.

My jsme dopředu žádné jméno vymyšlené neměli, ať už proto, že jsme neměli moc času nad tím přemýšlet, tak proto, že jsme si nechávali otevřenou možnost, že už bude zvyklý na jméno Labol, v tom případě bychom mu ho samozřejmě nechali.

Už od první fotografie nám připomínal lišku a tak jsme byli ve výběru supr kreativní a zůstalo mu jméno Liško, alias lišák, šiška, sisin a další.

Zdroj: Anna Šrenková

Jak probíhaly první dny, s čím jste bojovali? 

Při příjezdu byl vystrašný a nechtělo se mu z přepravky, ale hodně rychle se oklepal, byl nedůvěřivý ale od začátku pochopil, že my dva jsme teď jeho nejbližší lidé a když nic jiného, máme u sebe hodně sušených masíček. 

Řešili jsme výběr granulí, snažili jsme se kupovat co nejmenší balení jen na zkoušku, ale Lišák byl ze začátku opravdu rozmlsanej. Poprvé se rozjedl na dovolené se svým bratrancem Oskarem. Do teď nevíme, jestli mu chutnaly Oskarovy granule, nebo se bál o svoji porci, tak ji raději rychle zblajznul, ale od té doby už se na každé jídlo těší a papá zvesela.

I potom, co si zvyknul na nás, byl pořád opatrný okolo cizích lidí. Zpočátku měl opravdu velkou averzi vůči vysokým lidem, především mužům a alkoholu, ze strachu štěkal a vrčel. 

 

Doporučení pro ostatní?

Pokud uvažujete o pořízení psa, určitě se zamyslete proč si chcete vlastně psa pořídit a pokud vaše požadavky nemůže naplnit i pejsek z útulku. A jestli náhodou nebudete mít z nového člena rodiny o to větší radost, že jeho pořízením jste zároveň udělali dobrý skutek. Pokuste se nevybírat psa podle fotek, ale podle povahy a realisticky zhodnotit svoje možnosti. Když si pořídíte psa,který potřebuje dvě desetikilometrové procházky denně a vy přitom do teď sotva dojdete na nákup a k tramvaji, budete z toho nešťastní vy, i pes. 

Jsme si vědomi toho, že jsme s Liškem měli neskutečné štěstí a s trochou nadsázky mu říkáme reklama na psa z útulku. Rozhodně bych do toho šla znovu a doporučuju to každému, kdo uvažuje nad pořízením psa.

Zaujal vás článek a přemýšlíte o adopci pejska ze Slovenska? Odkaz na stránky organizace:

https://pomocpsikomvychod.sk/

 

 

 

2 komentáře: „Jak Liško k domovu přišel aneb chodící reklama na adopci psa z útulku

  • 23 března, 2022 (7:38 am)
    Trvalý odkaz

    Taky jsme si před třemi lety pořídili psa z útulku – křížence. Zpočátku byly trochu problémy, bál se, neuměl chodit na vodítku. Ale všechno jsme překonali a dnes si dovolím tvrdit, že je to nejlepší pejsek jakého jsme měli – před ním dva kokry. Je přátelský, chce se kamarádit s každým pejskem a je veliký mazel. I když nebyl zvyklý v domě, ještě se nestalo, že by uvnitř uděl loužičku. Máme našeho Tazzika moc rádi.

    Reagovat
  • 25 března, 2022 (8:20 pm)
    Trvalý odkaz

    V minulé práci jsme měli záchytný utulek pro psy. Většina neumístěných končila u nás doma . V té době jsem měla dva psy své ,tudíž občas byli doma i tři a čtyři. Nikdy se nestalo ,že by se porvali ,žárlili a podobně. Na Vánoce to bylo nejkrásnější. Nemá být nikdo sám a tak nás bylo i s pejsky 9.(Přesně já ,mamka , invalidní babička a hafani.) Nádhera.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.