Kupírování uší, ocásků: co se považuje za týrání zvířat?

Zákon na ochranu zvířat proti týrání, neboli zákon č. 246/1992 Sb, je základním kamenem při ochraně zvířat. V tomto zákoně najdeme důležité definice, včetně toho, co je utrpení (dle tohoto zákona), co se považuje za týrání a 5 základních zákazů. Následně je zde rozvedena ochrana hospodářských zvířat, zvířat v zájmovém chovu, zvířat volně žijících, pokusných zvířat a zvířat při přepravě. Tyto jsou zpravidla ještě více upraveny příslušnými vyhláškami. My se zaměříme na obecné věci ze zákona na ochranu zvířat proti týrání. Nebudu zde uvádět přesné znění, ani definice, proto pokud by jste si chtěli zákon pročíst podrobně, můžete například zde.

 

Důležité definice

 

Zajímavá a velmi důležitá je definice zvířete to je definováno jako každý živý obratlovec, kromě člověka, plodu a embrya. Z toho vyplývá že podle tohoto zákona se za zvíře nepovažuje například včela nebo rak. Ty můžeme chránit pomocí zákona na ochranu přírody a krajiny. Dále máme definici utrpení, to je popsáno jako stav způsobený podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit, a který mu způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu a nebo smrt.

 

Co všechno je zakázáno

 

Více bych se chtěla věnovat 5-ti zákazům, které se v tomto zákoně nacházejí.

  1. Zákaz týrání
  2. Zákaz propagace týrání
  3. Zákaz bezdůvodného usmrcení zvířete
  4. Zákaz opuštění nebo vyhnání zvířete
  5. Zákaz provádění bolestivých zákroků bez znecitlivění

 

Zákaz týrání

 

Dle tohoto zákona je zakázáno týrat zvířata. Za týrání se považuje vše, co je vypsané v paragrafu 4 tohoto zákona. Tento paragraf je hodně obsáhlý, zmíním tady jen za mě ty nejdůležitější body, které se týkají psa a kočky. Zvíře se nesmí nutit k výkonům, které nemůže zvládnout, ať už kvůli fyzickému stavu nebo kvůli biologickým schopnostem, také se nesmí podrobit výcviku nebo veřejnému vystoupení, pokud by bylo pro zvíře spojeno s bolestí a utrpením. Je zakázáno cvičit zvíře tak, aby bylo agresivní vůči lidem nebo ostatním zvířatům.

Kromě zdravotních důvodů se nesmí omezovat výživa, napájení a svoboda pohybu, pokud by to bylo pro zvíře spojeno s utrpením. Pokud je zvíře slabé, nevyléčitelně nemocné, staré, a jeho přežívání je spojeno s nepřetržitým utrpením musí být takové zvíře vydáno k neodkladnému bezbolestnému usmrcení. Nesmí se podávat látky za účelem změny výkonu nebo vzhledu. Dále je zakázáno chovat  a rozmnožovat zvířata v nevhodných podmínkách. A nakonec jeden zákaz, který je v naší zemi poměrně kontroverzní. Dle tohoto zákona je zakázáno provádět nebo nechat provést chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu, jako je kupírování uší, ničení hlasivek, amputování drápů a zubů.

Pokud je zvíře slabé, nevyléčitelně nemocné, staré, a jeho přežívání je spojeno s nepřetržitým utrpením musí být takové zvíře vydáno k neodkladnému bezbolestnému usmrcení.

Jak je to tedy s kupírováním uší a krácením ocásků?

 

Jak už jsem zmiňovala výše, kupírování uší je u nás považováno za týrání, a proto je tento zákrok zakázán. Je důležité si uvědomit, že nejen, že veterinář takovýto zákrok nesmí provést, i kdyby to majitel vyžadoval, ale i majitel nese vinu, protože ten nesmí nechat provést takovýto zákrok na svém zvířeti. Pokud by tedy veterinář na žádost majitele provedl kupírování uší, tento zákon by porušil jak veterinář tak majitel. Může se stát, že potkáte na ulici psa s kupírovanýma ušima. Nemusí to nutně znamenat, že někde u nás je veterinář, který takto porušuje zákon. Často jsou to zvířata dovezená z jiných zemí, nebo samotný zákrok byl provedený v zahraniční, kde nemají kupírování zakázáno.

Kupírování uší je u nás považováno za týrání, a proto je tento zákrok zakázán.

S ocásky je to trochu složitější. Tento zákon dovoluje krácení ocásků u štěňat do 8 dní věku a to dokonce bez znecitlivění, ale pouze způsobilou osobou. Zároveň ale musíme myslet na zákaz chirurgických zákroků za účelem změny vzhledu, jak to tedy je? Fígl je v tom, že krácení se dělá ze zdravotních důvodů, a to i preventivně u štěňátek. Legálně můžeme vidět krátké ocásky například u loveckých psů, kde často dochází ke zraňování až amputaci části ocasu při práci.

 

Zákaz propagace týrání

 

Tato část zákona zakazuje jakékoliv vystavování a předvádění zvířat, na kterých byl proveden chirurgický zákrok za účelem změny vzhledu, tedy například kupírované uši, na veřejných vystoupeních. V praxi to znamená, že takto upravené zvíře nesmí být vpuštěno na výstavu a jiné soutěže. Dále je zakázáno zveřejňovat popis nebo vyobrazení, navádějící k postupům, chovu nebo praktikám, které jsou tímto zákonem zakázány. Pokud je popis nebo vyobrazení doplněno o doprovodnou informaci, že je tato činnost protizákonná, je to v pořádku. V reálu to znamená, že pokud bude v psím časopisu fotka psa, který má kupírované uši a k tomu bude článek s názvem: „Jak na kupírování uší“ – je to porušení tohoto zákona. Pokud tato stejná fotka, bude u článku: „Jak se měnil vzhled dobrmana v průběhu let“ a bude v článku nebo u fotky napsané, že se kupírovat dle zákona nesmí, nedojde k porušení tohoto zákona.

 

Zákaz bezdůvodného usmrcení zvířete

 

Dle tohoto zákona, nesmí nikdo bezdůvodně usmrtit zvíře. Důvodem k usmrcení je nevyléčitelné onemocnění, těžká poranění a slabost, pokud je další přežívání pro zvíře spojeno s utrpením. Znamená to, že zvíře může usmrtit veterinář, pokud uzná, že už mu jinak nemůže pomoct. Například to může být starý pes, kterému selhávají orgány, nebo kočka, kterou srazilo auto a má vnitřní poranění, která nejsme schopni vyléčit. To, že se chce majitel zvířete zbavit, nebo mu už nevyhovuje rozhodně NENÍ důvod k usmrcení. Další výjimku tvoří bezprostřední ohrožení člověka zvířetem. Pokud na mě útočí pes a já ho v rámci sebeobrany praštím klackem tak nešikovně, že ho tím usmrtím, nebude se jednat o porušení tohoto zákona. Situace by ale byla jiná, pokud by na mě pes zaútočil, pokousal by mě, a pak by si běžel dál a já bych ho v tu chvíli zastřelila. Jelikož mě ve chvíli výstřelu pes neohrožoval, šlo by o porušení tohoto zákona.

To, že se chce majitel zvířete zbavit, nebo mu už nevyhovuje rozhodně NENÍ důvod k usmrcení

Zákaz opuštění nebo vyhnání zvířete

 

Tento bod nám udává, že nesmíme opustit zvíře s úmyslem se ho zbavit nebo zvíře vyhnat. Výjimkou je vypuštění zvířete do jeho přirozeného prostředí, pokud to dovoluje stav zvířete i prostředí. Tato výjimka se netýká psů ani koček, protože ty u nás ve volné přírodě nežijí. S tímto bodem ale úzce souvisí vánoční kapři. Spousta lidí si rozmyslí, že ten jejich kapr ve vaně si vlastně nezaslouží smrt, a tak ho jdou s dobrým úmyslem vypustit v zimě do rybníka. Tohle je porušení zákona č. 246/1992, protože na návrat není kapr ve vhodném stavu, má vyčerpané energetické zásoby a do jara rozhodně nepřežije.

Navíc pro kapra není vhodné ani prostředí, je hodně studená voda a je nedostatek potravy. Pro kapra to znamená dlouhé a bolestivé umírání.

 

Zákaz provádění bolestivých zákroků bez znecitlivění

 

Znecitlivění se nepožaduje pokud jsou zákroky prováděny způsobilou osobou (veterinárním lékařem), a to ve dvou případech. Pokud se znecitlivění nepožaduje u lidí při srovnatelném zákroku. Dále se nemusí provést pokud veterinář uzná, že není proveditelné, nebo pokud by způsobilo větší bolest než samotný zákrok. Poslední výjimkou je již zmiňované krácení ocásku u štěňat do 8 dní věku.

Co s tím, pokud máme podezření na týrání zvířete?

 

Dozorový orgán pro celý tento zákon je krajská veterinární správa (KVS). Hlásí se jí veškerá podezření o porušení tohoto zákona. Následně KVS celou situaci vždycky musí vyšetřit. Problémem často bývá, že podle zákona má chovatel povinnost zvíře pouze předvést. Pokud tedy na zvířeti nenajdeme viditelné známky týrání, nemůžeme to právně dokázat. Řešením je spolupráce s policií, se kterou může KVS získat povolení k domovní prohlídce. Pokud zjistí, že opravdu došlo k porušení, předává celý případ obci s rozšířenou působností. Ta potom vede přestupkové řízení a následně ukládá sankce.

V praxi to pak tedy vypadá následovně: Pan Novák si všiml jak jeho soused pan Krutý bije svého psa a má ho stále uvázaného na řetězu. Zavolá tedy na KVS, ta na místo přijede, zkontroluje psa a zjistí, že opravdu jde o týrání zvířat. Proto to předá obci, a na té už záleží co se bude dít dál. Když to je „jen“ pes, většinou to funguje skvěle, protože máme spoustu útulků, kam se může odebraný pes dát. Hůře to funguje s hospodářskými zvířaty, nebo nějakými většími množírnami psů. Problémem je, že pokud by obec vedla přestupkové řízení a chtěla zvířata odebrat, což je nejúčinnější nástroj, jak tato zvířata ochránit, musela by se o ně potom postarat.

A jako poslední situaci bych ráda zmínila, že pokud jste přímo svědky závažného týrání zvířete, například někdo bije psa holí na ulici, někdo se snaží upálit kočku atd, neváhejte se okamžitě obrátit na Policii ČR.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *