Neoplazie v dutině břišní psa a kočky
Obsah článku
- Zásady antibiotické terapie u psa a kočky - 11 října, 2026
- Neoplazie v dutině břišní psa a kočky - 11 října, 2026
- Hypovolemie vs. dehydratace - 21 září, 2026
42. Neoplazie v dutině břišní
Mohou postihnout všechny orgány břišní dutiny, z toho důvodu příznaky velmi variabilní. Většinou u starších zvířat, výjimky: lymfom, nefroblastom(embryonální nádor ledviny).
Bezpříznakové – zvíře bez klinických obtíží, náhodný nález při usg, např.masa na slezině nebo nadledvince
Příznaky – dle lokalizace: karcinom ledviny – hematurie, lymfom ledvin projevy CKD, tumory GIT – zvracení, průjem, ztráta váhy, nechutenství, mohou být i obstrukční, nebo vést k ruptuře – septická peritonitis.
Dle délky trvání: akutní – ruptura sleziny, hemoabdomen, křeče v důsledku hypoglykémie u insulinomu, ruptura GIT a septická peritonitis.
Chronické – lymfom ledvin kočky – pupd, ztráta váhy
Lymfom GIT – zvracení, průjem, ztráta váhy
Typy: maligní: hemangiosarkom, lymfom, karcinom, uroepitheliální karcinom (dříve TCC),
Benigní: hemangiom, myelolipom sleziny, hepatocelularni adenom, leiomyom dělohy, adenom nadledvinky.
Primární
Metastáze – hemangiosarkom – jatra, peritoneum, HS – játra, slezina, mú. Karcinom pankreatu, insulinom – játra, reg.mú, karcinom žaludku – reg.mú.
Zvětšení objemu dutiny břišní zřídka, může být i v důsledku efúze. Velikost variabilní – hemangiosarkom na slezině může být velmi velký, naopak insulinom může být okem často okem nedetekovatelný.
U kočky je palpačně jednodušší cítit masu bez břišní stěnu.
U některých typů se může objevit i efúze (např. hemoragická při ruptuře hemangiosarkomu na slezině, mesotheliom.)
U psa dominuje hemangiosarkom sleziny(tvoří cca 40% abdominálních neoplazií), u kočky GIT a lymfom, přičemž kočky mají vyšší podíl maligních nádorů.
Rozdělení podle orgánu
Slezina
U psa je nejdůležitější hemangiosarkom. Platí pravidlo dvou třetin: přibližně dvě třetiny sleziných mas jsou maligní a dvě třetiny z nich jsou právě hemangiosarkom. Hemangiosarkom je maligní nádor, vycházející z endotelu cév. Řadí se k mezenchymálním neoplaziím. Mezi nejčastěji postižené orgány tímto nádorem patří slezina, játra, srdce (metastazuje do pravého ouška – často bývá příčinou i perikardiální efúze) a kůže. Sonograficky s jistotou nelze poznat – dif dg. masy na slezině: hemangiom, lymfom, histiocytární sarkom a nenádorové nodulární hyperplazie, hematom, absces. Cytologie NE – riziko ruptury a rozsevu, často nediagnostické – pokud podezření na HS, doporučuje se splenektomie. Často pacienti přichází v akutním stavu až po ruptuře. Pokud náhodný nález – tumor neprasknul a proběhne splenektomie, je prognóza výrazně lepší.
usg sleziny s hypoechogenním útvarem
Typický pacient:
Starší pes, větší plemeno (např. 8r, NO), akutní slabost až kolaps, bledé sliznice, tachykardie, bolestivý abdomen. USG volná tekutina a masa na slezině. Punkce tekutiny- hemoabdomen- cytlogicky mohou být přítomny maligní mezenchymální buňky (ale často nejsou). Postup: stabilizace tekutinami, krev – dle Ht případně transfuze. Splenektomie – předtím staging(RTG thorax, vyšetření krve, případně usg srdce), slezinu poslat na histologii pro určení definitivní diagnózy. Ruptura znamená nejméně stadium II, vzdálené metastázy stadium III. Průměrná doba přežití u HS po splenektomii 2 měsíce, s chemo pár měsíců déle.
Játra. U psa je to hepatocelulární karcinom (nejčastěji fokální forma s dobrou prognózou po resekci, často zvýšené jaterní enzymy, ), cholangiokarcinom, neuroendokrinní nádory, metastázy a lymfom. U kočky se vyskytuje lymfom jater (ikterus, nechutenství, hubnutí), biliární cystadenom (benigní), cholangiokarcinom.
GIT. U psa adenokarcinom, lymfom, leiomyom a leiomyosarkom a GIST. U kočky je nejběžnějším nádorem GIT lymfom (alimentární), dále adenokarcinom tenkého střeva.
GIST – mezenchymální nádor stěny trávicího traktu vycházející z Cajalových intersticiálních buněk. Starší psi, medián kolem 10 až 11 let. Nejčastěji slepé a tlusté střevo, méně tenké střevo a žaludek. KP: zvracení, průjem, hubnutí, nechutenství, anémie z krvácení do střeva. Nádor roste excentricky ze svalové vrstvy směrem ven. T: chirurgie, histologie pro potvrzení.
Typický pacient:
Starší kočka, která za poslední dobu zhubla, občasně zvrací. Hlavní dif.dg : extra GIT: hypertyreóza, CKD, GIT: chronická enteropatie/neoplazie GIT. Vyšetření krve včetně T4. USG – difúzní zesílení tunica muscularis střeva, zvětšené mezenteriální mízní uzlina. Doporučení: odběr bioptátů na histologii endoskopicky/chirrugicky. Stanovení B12 – vstřebává se v ileu – jeho snížení mluví pro chronickou enetropatii nejasné etiologie (IBD vs lymfom, nebo jina neoplazie- např. mastocytom). Lymfom velkobuněčný – horší prognóza, malobuněčný – podobná prognóza i terapie jako u IBD.
Slinivka. Adenokarcinom a inzulinom (neuroendokrinní nádor z beta buněk, hypoglykemie). U kočky jsou oba vzácné. Insulinom příznaky hypoglykémie – slabost, apatie, křeče.
Ledviny. U psa renální karcinom a nefroblastom u mladých. U kočky je častým nálezem lymfom ledvin (často oboustranně), dále karcinom.
Nadledviny. Feochromocytom (lokálně agresivní – často vrůstá do VCC), adrenokortikální nádor (Cushing) u psa,hyperaldosteronismus u kočky (hypokalémie).
Močový měchýř a prostata. MM- uroteliální karcinom, častější u fen, predispozice skotský teriér. Hlavní příznak disurie – obtížné močení, hematurie, strangurie, pollakisurie, často navíc bakteriální infekce. Prostata – adenokarcinom, uroteliální karcinom – častější u kastrátů.
Pohlavní orgány. Nádory varlat (Sertoliho, seminom, Leydigovy buňky) a vaječníků, u kočky vzácněji.
Nádor kryptorchidního varlete:
kryptorchidní (retinované) varle má výrazně vyšší riziko nádoru než normální. Riziko je největší u varlete v břišní dutině a roste s věkem. Tumor Sertoliho buněk: nejtypičtější u retinovaného varlete. (dif.g.: Seminom, Leydigových buněk)
Často bezpříznakový, zjištěný náhodně (USG, při kastraci). Klinika: feminizační syndrom (hlavně u Sertoliho nádoru kvůli nadprodukci estrogenů): gynekomastie, atraktivita pro samce, alopecie, hyperpigmentace, atrofie kontralaterálního varlete, hypertrofie předkožky. Estrogenní útlum kostní dřeně: často pancytopenie. Diagnostika: USG břicha a třísel (retinované varle, zvětšení, změněná struktura), hematologie (často pancytopenie), RTG hrudníku a USG břicha pro hodnocení metastáz, hladiny pohlavních hormonů se běžně nedělají. Léčba: kastrace s odstraněním obou varlat (včetně retinovaného) a histologie.
Uzliny a pobřišnice. Metastázy, lymfom, mezoteliom, karcinomáza pobřišnice-rozsev jakéhokoliv karcinomu.
Diagnostický postup
Základ je anamnéza a klinické vyšetření, vyšetření krve (anémie při krvácení, hypoglykémie při inzulinomu). Zobrazovací dg: RTG hrudníku ve třech projekcích (plicní metastázy před operací), USG břicha (lokalizace, velikost, struktura, výpotek, uzliny) a případně CT pro přesné určení rozsahu- staging, operabilitu a invazi do cév (např. VCC u feochromocytomu). Definitivní diagnóza: cytologie/histologie.
Staging: co to je, jak se dělá a proč
Staging je určení rozsahu nádorového onemocnění v těle, tedy zda je nádor jen lokální, zda se rozšířil do spádových uzlin nebo vytvořil vzdálené metastázy. Nezaměňuje se s gradingem, který popisuje, jak agresivně vypadají nádorové buňky pod mikroskopem. Grading říká, jaký nádor je, staging říká, kde všude je.
Základem je klinické vyšetření (velikost nádoru, uzliny, orgány). Doplňuje se laboratoř (hematologie, biochemie, moč), zobrazování a odběry vzorků. Typicky se dělá RTG hrudníku ve třech projekcích kvůli plicním metastázám, USG břicha pro játra, slezinu a uzliny a při složitějších případech CT. Podezřelé uzliny se punktují a vyšetřují cytologicky, někdy je nutná biopsie nebo vyšetření kostní dřeně. Výsledkem je zařazení do stadia, často podle systému TNM: T (velikost primárního nádoru), N (postižení uzlin), M (vzdálené metastázy).
Staging určuje prognózu a plán léčby. Pomáhá rozhodnout, zda má smysl operace, zda je nutná chemoterapie nebo zda je lepší paliativní péče. Zabraňuje zbytečně agresivní léčbě u pacienta s rozsáhlými metastázami a umožňuje porovnat výsledky léčby u podobných případů. Pro majitele je to také základ pro realistická očekávání = určení prognózy.
Příklad:
Lymfom u psa: používá se klinické staging podle WHO (stadia I až V podle rozsahu: jedna uzlina, regionální uzliny, generalizované uzliny, postižení sleziny a jater, postižení dřeně nebo mimouzlinových orgánů) a podstadia a/b podle přítomnosti příznaků. Stadium a imunofenotyp (B vs. T) určují prognózu.
Mamární nádory psa: hodnotí se TNM (velikost nádoru, regionální uzliny, metastázy v plicích). Staging rozhoduje o rozsahu operace a o nutnosti další léčby.
Mastocytom: ke gradingu se přidává staging, tedy cytologie spádové uzliny, USG břicha a případně cytologie sleziny a jater. Postižení uzliny zhoršuje prognózu a mění plán léčby.
V praxi se staging provádí před operací nebo chemoterapií, protože výsledky mohou plán změnit. Rozsah se přizpůsobuje i rozhodnutí majitele: pokud se léčba nechystá, plný staging nemusí být potřeba.
Doporučení, jak k této otázce přistoupit: neučit se nazpaměť všechny typy nádorů – úvodem říct nějaké rozdělení a příklady a potom si vybrat 2-3 o kterých vím víc.
Point pro praxi – pokud vám přijde do ordinace pes s akutním krvácením do břišní dutiny a masou na slezině je nutná fér komunikace s klienty. Věty jako ,,krvácí do břicha, něco ja na slezině, to může být cokoliv, zoperujeme, uvidíme“ je za mě špatně – tohle majitel pochopí tak, že má velkou šanci, že to bude ok, ale statistika je přesně opačná. Protože majitelé dají cca 30 tisíc za operaci a pokud nastane nejpravděpodobnější scénář (ano, ne 100%, ale nejpravděpodobnější), tak to bude hemangiosarkom a pes jim do 2m po operaci umře. To vůbec neznamená, že nejít do operace – ale informovat majitele o možnostech dalšícho průbehu – rozhodnutí je vždy na nich.
