Zásady antibiotické terapie u psa a kočky
Obsah článku
- Zásady antibiotické terapie u psa a kočky - 11 října, 2026
- Neoplazie v dutině břišní psa a kočky - 11 října, 2026
- Hypovolemie vs. dehydratace - 21 září, 2026
106. Zásady antibiotické terapie
1. Proč se používání antibiotik omezuje
Antibiotika patří v praxi malých zvířat k nejčastěji předepisovaným lékům a značná část těchto předpisů není nutná. Každé podání přitom selektuje rezistentní kmeny. U psů a koček jde hlavně o meticilin-rezistentní Staphylococcus pseudintermedius (MRSP) a enterobakterie produkující širokospektré betalaktamázy (ESBL). Rezistentní bakterie i geny rezistence se přenášejí mezi zvířetem a majitelem, takže jde o otázku veřejného zdraví. Druhým důvodem je sám pacient: antibiotika narušují střevní mikrobiom a mají nežádoucí účinky.
Podle studií dostane antibiotika 40 až 65 % psů s akutním průjmem (britská data, u nás to nejspíš lepší nebude), přestože u většiny nemají žádný přínos. Proto se tolik apeluje na lepší informovanost veterinářů a už i studentů. Vzorem může být Švédsko: má národní doporučení, fluorochinolony omezuje zákon a každá konzultace má povinný diagnostický kód, takže se preskripce dá sledovat. U gastroenteritidy psů tam antibiotika dostalo 8,1 % pacientů v roce 2020 a 3,9 % v roce 2023.
Na to reaguje veterinární legislativa, jejímž cílem je chránit hlavně veřejné zdraví. Nařízení EU 2019/6, účinné od ledna 2022, zakazuje rutinní a profylaktické používání antimikrobik mimo výjimečné případy a upravuje i použití mimo registraci (kaskádu). Evropská léková agentura dělí antibiotika do čtyř kategorií:
- D (první volba): amoxicilin, ampicilin, doxycyklin, potencované sulfonamidy, metronidazol.
- C (s opatrností): amoxicilin s klavulanátem, cefalosporiny 1. a 2. generace, aminoglykosidy, makrolidy, linkosamidy. Použít, když látka z kategorie D nebude účinná.
- B (omezit): fluorochinolony, cefalosporiny 3. a 4. generace včetně cefovecinu, polymyxiny. Jen když není účinná žádná látka z kategorie C nebo D, pokud možno podle výsledku citlivosti.
- A (vyhnout se): látky vyhrazené humánní medicíně (karbapenemy, vankomycin, linezolid). Prováděcí nařízení (EU) 2022/1255 je od února 2023 u zvířat zakazuje.
2. Potřebuje pacient antibiotikum?
První otázka nezní „jaké antibiotikum“, ale „jde o bakteriální infekci“. Horečka, leukocytóza ani zvýšené CRP ji samy o sobě nedokazují. Typické situace, kdy se antibiotika podávají zbytečně:
- akutní průjem včetně hemoragického (AHDS), pokud pacient nemá známky sepse,
- idiopatická cystitida koček (většina případů FLUTD je sterilní),
- virové infekce horních cest dýchacích koček a mírný průběh psincového kašle,
- akutní pankreatitida,
- subklinická bakteriurie, tedy pozitivní kultivace moči bez klinických příznaků,
- čisté chirurgické zákroky a „krytí“ při podávání kortikoidů nebo zavedeném katetru.
Naopak jsou stavy, kde se s antibiotiky nesmí čekat: sepse, septická peritonitida, pyothorax, těžká pneumonie, pyelonefritida a febrilní neutropenie.
Podle ENOVAT 2025 (profylaxe u měkkotkáňových a ortopedických operací psů a koček:
Bez profylaxe, ani perioperačně:
- kastrace
- čisté měkkotkáňové zákroky
- čisté ortopedické zákroky bez implantátu
- urologické zákroky bez podezření na infekci
- operace omezené na žaludek
3. Jak antibiotikum vybrat
Původce. Cytologie dá odpověď okamžitě (koky, tyčinky, intracelulární bakterie). Kultivace s citlivostí je nutná u život ohrožujících infekcí, při recidivě nebo selhání léčby, po předchozích antibiotikách a před použitím látky z kategorie B. Moč se odebírá cystocentézou.
Empirická volba. Nejužší spektrum, které pokryje pravděpodobného původce: v močových cestách E. coli, na kůži S. pseudintermedius, u kousných ran a v dutině ústní Pasteurella a anaeroby, v dýchacích cestách Bordetella a Mycoplasma.
Průnik do místa infekce. Betalaktamy a aminoglykosidy zůstávají v extracelulární tekutině. Do prostaty, CNS a buněk pronikají lipofilní látky (fluorochinolony, potencované sulfonamidy, doxycyklin). Intracelulární patogeny (Mycoplasma, Chlamydia, Bartonella, Ehrlichia) proto vyžadují doxycyklin, makrolid nebo fluorochinolon. U abscesu je drenáž důležitější než antibiotikum.
Pacient. Funkce ledvin a jater, věk, březost. K tomu je nutné znát typické nežádoucí účinky:
- Enrofloxacin u koček: degenerace sítnice a slepota. Nepřekračovat 5 mg/kg za 24 hodin, opatrně u starých koček a při snížené funkci ledvin. Ideálně zvolit rovnou marbofloxacin. U rostoucích psů poškození kloubní chrupavky.
- Doxycyklin a klindamycin u koček: ezofagitida a striktury jícnu. Prevence: podávat s krmivem nebo zapít vodou.
- Potencované sulfonamidy u psů: suchá keratokonjunktivitida a imunitně zprostředkované reakce (polyartritida, cytopenie), predisponovaní jsou dobrmani, samojedi a malí knírači. Při delším podávání reverzibilní hypotyreóza.
- Aminoglykosidy: nefrotoxicita a ototoxicita, jen u hydratovaného pacienta a krátce.
- Metronidazol: neurotoxicita závislá na dávce, u psů nepřekračovat 30 mg/kg za den a podávat co nejkratší dobu. Po podání dlouhotrvající střevní dysbióza.
4. Orientace v bakteriích a antibioticích
Bakterie se liší tvarem (kok je kulička, tyčinka váleček) a typem stěny (G+ má tlustou stěnu, G− tenkou stěnu a navíc vnější membránu). V praxi u psa a kočky platí jednoduchá pomůcka:
- Koky jsou skoro vždy G+: stafylokoky, streptokoky, enterokoky.
- Tyčinky jsou většinou G−: coli, Klebsiella, Proteus, Pseudomonas, Pasteurella.
Výjimek je málo. G+ tyčinky jsou hlavně Clostridium, Listeria, Actinomyces a Nocardia, G− koky (Neisseria) se u psa a kočky klinicky téměř neuplatní. Vnější membrána G− bakterií funguje jako pláštěnka, přes kterou se řada antibiotik nedostane, proto jsou G− hůř léčitelné a častěji rezistentní.
Anaeroby žijí bez kyslíku: Bacteroides, Fusobacterium, Clostridium, Actinomyces. Je třeba s nimi počítat v abscesech, kousných ranách, dutině ústní, u pyothoraxu a peritonitidy.
Atypické bakterie nemají stěnu nebo žijí uvnitř buněk (Mycoplasma, Chlamydia), takže na ně nepůsobí nic, co míří na stěnu.
| Skupina bakterií | Co na ni platí |
| G+ koky | peniciliny, amoxicilin s klavulanátem, cefalexin, klindamycin |
| G− tyčinky | fluorochinolony, aminoglykosidy, cefalosporiny 3. generace, potencované sulfonamidy |
| Anaeroby | metronidazol, klindamycin, peniciliny |
| Atypické | doxycyklin, případně makrolidy a fluorochinolony |
Pravidla, která se vyplatí pamatovat:
- Amoxicilin působí hlavně na G+, z G− pokryje jen část. V moči se ale koncentruje tolik, že na E. coli u cystitidy stačí.
- Stafylokoky často tvoří betalaktamázu, proto amoxicilin s klavulanátem nebo cefalexin, ne samotný amoxicilin.
- Aminoglykosidy potřebují kyslík, aby se dostaly do bakterie. Na anaeroby proto nepůsobí vůbec.
- Metronidazol je opak: jen anaeroby, nic jiného.
- Pseudomonas je kapitola sama pro sebe. Zabírají jen fluorochinolony, aminoglykosidy a několik speciálních betalaktamů (ceftazidim).
Využití u cytologie. Koky znamenají nejspíš stafylokoky nebo streptokoky a betalaktam bude pravděpodobně stačit. Tyčinky znamenají G−, kde je citlivost nepředvídatelná, a je namístě kultivace.
| Skupina antibiotik | Účinek | Na čem závisí účinek |
| Peniciliny, cefalosporiny | cidní | čas nad MIC |
| Potencované sulfonamidy | cidní | čas nad MIC |
| Aminoglykosidy | cidní | koncentrace |
| Fluorochinolony | cidní | koncentrace (AUC/MIC) |
| Metronidazol | cidní | koncentrace |
| Doxycyklin | statický | čas nad MIC |
| Makrolidy, linkosamidy | statické | čas nad MIC |
Baktericidní a bakteriostatická. Statické antibiotikum zastaví množení bakterií a eliminaci dokončí imunitní systém. U neutropenie, sepse, endokarditidy a meningitidy se proto volí cidní látky. Rozdíl není absolutní, závisí na koncentraci i na původci.
Závislost na čase a na koncentraci. U betalaktamů rozhoduje, jak dlouho je koncentrace nad MIC. Vyšší dávka účinek nezlepší, kratší interval ano, a vynechaná dávka znamená riziko selhání. U aminoglykosidů a fluorochinolonů rozhoduje výše vrcholové koncentrace a mají dlouhý postantibiotický efekt, proto se podávají ve vysoké dávce jednou denně. Poddávkování je u nich nejhorší možnost, protože selektuje rezistenci.
Kombinace. Bez důvodu se nekombinuje: přibývá nežádoucích účinků, rozšiřuje se selekční tlak a hrozí antagonismus. Statické antibiotikum zpomalí růst bakterií a oslabí tím betalaktam, který působí jen na dělící se buňky (klasický příklad penicilin s tetracyklinem). Kombinace má smysl u polymikrobiálních infekcí a při empirické léčbě sepse, kde je potřeba pokrýt G+, G−, aeroby i anaeroby (čtyřkvadrantová léčba): ampicilin nebo amoxicilin s klavulanátem pokryje G+ a anaeroby, fluorochinolon nebo aminoglykosid G−.
5. Délka léčby, kontrola a deeskalace
Dřívější pravidlo „raději déle“ neplatí. Novější doporučení délku léčby zkracují (cystitida z 7 až 14 na 3 až 5 dní, pyelonefritida ze 4 týdnů na 10 až 14 dní) a u průjmu i pyodermie výslovně říkají, že léčba nemá pokračovat po vymizení klinických příznaků. Léčbu je potřeba po prvních dnech přehodnotit: podle klinické odpovědi a výsledku kultivace zúžit spektrum, přejít z intravenózního na perorální podání, nebo antibiotikum vysadit, pokud se infekce nepotvrdila. Když léčba selhává, rezistence je až poslední vysvětlení. Dřív je třeba se ptát, zda je správná diagnóza, zda majitel lék skutečně podává, zda sedí dávka a průnik do tkáně a zda nepřetrvává ložisko (absces, cizí těleso, urolit).
6. Příklady podle aktuálních doporučení
Močové cesty (ISCAID 2019). Sporadická bakteriální cystitida: amoxicilin nebo potencovaný sulfonamid na 3 až 5 dní, k tomu analgezie. Subklinická bakteriurie se neléčí. Pyelonefritida: fluorochinolon nebo cefpodoxim, 10 až 14 dní. Prostatitida: fluorochinolon nejméně 4 týdny, u nechovných psů kastrace.
Pyelonefritis- Na rozdíl od cystitidy tu nestačí, že se antibiotikum koncentruje v moči: infekce je v parenchymu ledviny, takže rozhoduje průnik do tkáně a spolehlivé pokrytí G−, a proto je fluorochinolon výjimečně první volbou, s deeskalací podle kultivace.
Akutní průjem psů (ENOVAT 2024). Rozhoduje celkový stav, ne krev ve stolici. U mírného a středně těžkého průběhu se antibiotika nedoporučují, a to ani u hemoragického průjmu (silné doporučení, vysoká jistota důkazů). U těžkého průběhu se systémovými příznaky ampicilin parenterálně, u kriticky nemocných čtyřkvadrantová kombinace. Obvykle stačí 3 až 7 dní.
Horní cesty dýchací (ISCAID 2017). Akutní infekce horních cest u koček a psincový kašel se prvních 10 dní jen sledují. Při mukopurulentním výtoku s horečkou, apatií nebo nechutenstvím doxycyklin na 7 až 10 dní.
Pneumonie (ISCAID 2017). Bez celkových příznaků stačí doxycyklin perorálně, při známkách sepse fluorochinolon s penicilinem nebo klindamycinem parenterálně. U aspirační pneumonie bez celkových příznaků může jít jen o chemickou pneumonitidu a antibiotika nejsou nutná. S klinickými příznaky, ale bez sepse stačí samotný betalaktam (ampicilin, ampicilin se sulbaktamem, cefazolin, v praxi i amoxicilin s klavulanátem). Fluorochinolon se přidává při sepsi, v praxi i tehdy, když se stav do 2 až 3 dnů nelepší. Kontrola má proběhnout nejpozději za 10 až 14 dní a o pokračování rozhoduje klinický, hematologický a rentgenový nález. Pro tradiční 4 až 6 týdnů chybějí data.
Pyodermie psů (ISCAID 2025). Před antibiotiky vždy cytologie. U povrchové a superficiální pyodermie je metodou volby samotná lokální léčba (2 až 4% chlorhexidin). Systémová antibiotika jsou vyhrazena pro hlubokou pyodermii a pro superficiální, u které lokální léčba selže. První volbou jsou klindamycin, cefalexin, cefadroxil nebo amoxicilin s klavulanátem, zpočátku na 2 týdny u superficiální a 3 týdny u hluboké pyodermie, pak kontrola. Ukončují se při vymizení primárních lézí. U hluboké pyodermie vždy kultivace. U atopiků s recidivující pyodermií se místo opakovaných kúr antibiotik řeší kontrola atopie a pravidelná lokální antiseptická léčba.
Cefovecin (Convenia). Velmi oblíbené antibiotikum, protože stačí jedna podkožní injekce a majitel nemusí nic podávat. Jde ale o cefalosporin 3. generace, tedy kategorii B, která má být vyhrazena pro případy, kdy užší antibiotikum nestačí. Poločas je kolem 5,5 dne u psa a 7 dní u kočky a z těla se vylučuje až 65 dní, takže po odeznění účinné hladiny zůstávají týdny nízké koncentrace, které selektují rezistenci. Podanou dávku navíc nelze vzít zpět, což je problém při nežádoucí reakci. Registrovaný je na kožní infekce, abscesy a rány. Místo má u pacienta, kterému opravdu nejde podat lék perorálně (typicky kočka), ne jako pohodlná první volba.
Zásadní body:
Trend poslední doby – snížení množství použitých atb i délky užívání na min. nutnou
Dnes už nepoužíváme atb tam, kde dříve / kde se pořád špatně používají (pankreatitis, akutní git pacient, flutd-fic, preventivně při sterilních operacích)
Výběr vhodného atb – účinné (odhad/kultivace), ale přitom co nejužší spektrum, dobře pronikající do postiženého místa
Vědět, že existují aktuální guideline, které řeší konkrétní onemocnění a doporučují jasný postup – co a na jak dlouho ( vím, kde to najdu – proto to nemusím nosit v hlavě)
