Zánět močových cest koček, FLUTD a FIC
Obsah článku
K dolním močovým cestám řadíme močový měchýř a močovou trubici. Horní močové cesty jsou tvořeny oproti tomu ledvinami a močovody.
Klinické příznaky
Mezi typické projevy onemocnění dolních močových cest patří:
Časté močení po malých množství (pollakisurie)
Bolestivé močení (strangurie)
Krev v moči (hematurie)
Močení mimo kočičí toaletu (periurie)
Neschopnost se vymočit
Nadměrné olizováni genitálu
Změna chování – agrese, ale i vyhýbání se společnosti
Přítomny mohou být všechny popisované potíže, nebo jen některá.
Predispozice k onemocnění dolních močových cest
Jsou popsány rizikové faktory, které kočky k onemocnění dolních močových cest predisponují.
K nim řadíme:
Čistě domácí způsob života
Nízkou fyzickou aktivity
Kastraci
Kočky ve středním věku
Nadváhu
Krmení pouze suchou stravou
Onemocnění dolních močových koček projevující se výše uvedenými symptomy se označují souhrnným pojmem FLUTD (feline urinary tract disease). Tento pojem neoznačuje diagnózu, ale pouze říká, že se v dolních cestách močových odehrává nějaký problém – a který?
Nemoci dolních močových cest
Mezi nemoci dolních močových cest patří u koček:
- FIC (idiopatický zánět dolních močových cest)
- Bakteriální zánět močových cest
- Močové kameny
- Rakovinná onemocnění
FIC
Pojem FIC označuje felinní idiopatickou cystitidu. Tedy zánět močových cest koček, který nemá jasnou vyvolávající příčinu (idiopatický = nevíme přesně co jej způsobuje). Tato diagnóza je vůbec nejčastější příčinou onemocnění dolních močových cest koček, tedy i mnohem častější než například bakteriální zánět, což je důvod, proč léčba antibiotiky není většinou efektivní.
I přes to, že vyvolávající příčina není přesně známa, existuje několik faktorů, které při jejím rozvoji hrají roli.
K těm patří zejména stres a odpověď organismu na něj. A jaké situace mohou být pro kočky stresující? Jmenujme si ty nejčastější: vztahy s další kočkou v domácnosti, změna prostředí (stěhování), změna ve složení rodiny (odchod člena ale i nový přírůstek). Někdy může tento stresor ale představovat i nový kus nábytku.
Nejčastěji jsou postiženi domácí kastrovaní kocouři trpící nadváhou.
Výsledkem je zánětlivá reakce – sliznice je oteklá, překrvená a bolestivá.
Diagnózu FIC můžeme stanovit, pokud vyloučíme bakteriální infekci, nádorový proces a močové kameny. Nezřídka se u koček s FIC vyskytují sekundárně i krystalky v moči v důsledku vysoce koncentrované moči.
Vyšetření močového sedimentu pod mikroskopem: patrné jsou četné červené krvinky a pár krystalů (struvitů)
Bakteriální zánět močových cest
Na rozdíl od fen a nás žen trpí kočky na bakteriální infekci poměrně zřídka. Častěji se vykytují u starších koček, které trpí nějakým predisponujícím onemocněním – např. chronickým onemocněním ledvin nebo cukrovkou. Pro určení této diagnózy je nutné prokázat přítomnost bakterií v moči pod mikroskopem nebo pomocí kultivace moči. Pouze typické příznaky rozhodně nejsou indikací k nasazení antibiotik.
Přítomnost bílkoviny a krve v moči nejsou důvodem k nasazení antibiotik – k tomu je potřeba průkaz bakterií v moči.
Močové kameny (urolitiáza)
V močových cestách se mohou tvořit krystalky – drobné mikroskopické struktury, ze kterých se mohou tvořit větší uskupení- kamínky. Podmínkou pro jejich tvorbu je přítomnost stavebních jednotek v moči (minerální látky), optimální pH a vysoce koncentrovaná moč. K určení urolitiázy je nutné vyšetření moči a zobrazovací diagnostika (rentgen, ultrazvuk). Mezi nejčastější typy patři struvity (rozpustné) a kalcium-oxaláty (nerozpustné).
Rakovinná onemocnění
Onkologická onemocnění dolních močových cest jsou u koček velmi vzácná.
Postup u kočky s příznaky onemocnění močových cest
Pokud kočka vykazuje typické příznaky, je na místě navštívit veterináře. V rámci anamnézy se bude zřejmě i ptát na potenciální stresové faktory v domácnosti. Při klinickém vyšetření je stěžejní pohmat břich a palpace močového měchýře – ten může být přeplněný a bolestivý. Stěžejním diagnostickým krokem je vyšetření moči – tu lze doma odchytiti (existují speciální sady) nebo získat na veterině pomocí cystocentézy (vpich do močového měchýře tenkou jehličkou pod kontrolou ultrazvuku) nebo katetrizací (cévkováním). V moči běžně nacházíme krev i zánětlivé buňky.
Obstrukční versus neobstrukční
Ať už je příčina FLUTD jakákoliv, v některých případech může dojít k obstrukci (uzavření) močových cest a kočka není schopna se vymočit. Překážkou nemusí být tedy vždy jen kamínek v močové trubici, ale neprůchodnost způsobí i otok sliznice při FIC. Neschopnost vymočit se projeví opavkovanou návštěvou toalety bez zanechání moči. Tento stav je pro kočku často bolestivý. Jen výjimečně dojde k ruptuře močového měcýře, ve většině případů obstruovaných koček dochází při přeplnění měchýře k hromadění moči zpět do ledvin, což způsobí jejich poškození (AKI =akutní selhání ledvin). Kromě ledvinných parametrů (kreatinin, močovina) stoupá v krvi i draslík, který negativně působí na srdeční akci – zpomaluje ji a vyvolává arytmie. Pokud se zvíře déle jak 24h nevymočí, jedná se o život ohrožující stav, vyžadující pohotovostní ošetření.
Léčba FIC
Léčba idiopatického zánětu močových cest koček není bohužel jednoduchá a pro mnoho majitelů může být frustrující.
V případě obstrukční formy je vždy nutné kromě výše uvedených vyšetření zkontrolovat v krvi ledvinné parametry. Ke zprůchodnění močových cest je nezbytná katetrizace – tu nejčastěji provádíme v narkóze. V případě, že je obstrukce způsobená otok močové trubice, nebývá jednorázová katetrizace trvalým řešením. Při katetrizaci často dojde k dalšímu dráždění močových cest a po odstranění katetru dojde v důsledku otoku opět k jejich uzavření. Z tohoto důvodu většinou doporučujeme ponechat katetr po dobu 3 dní – zvíře s katetrem by mělo být vždy hospitalizováno. Pomocí infuze zajistíme prokrvení ledvin a zvyšujeme produkci moči a tedy její ředění v močovém měchýři. Součást léčby jsou i léky proti bolesti a zánětu (některé z nich – meloxicam ovšem není vhodné použít při již poškozených ledvinách).
Další možností jsou léky uvolňující svalovinu močové trubice a doplňky stravy podporující správnou funkci močových cest.
Vzhledem k absenci bakteriálního původce není léčba antibiotiky u těchto pacientů indikovaná.
Výše popsaný postup je vhodný pro překonání akutních obtíží – pokud je ale chceme efektivně eliminovat budou nutní i opatření v domácím prostředí.
-
Minimalizace stresu
Pokud si jsme vědomi stresujících faktorů, snažíme se je odstranit, nebo alespoň minimalizovat. Často však bývá tento prvek neznámý – s jeho odhalením může pomoci specialista na kočičí chování.
Na trhu existují i různé přípravky, snižující stres – např. Feliway, ve velmi vážných situacích lze s lékařem nasadit i antidepresiva.
-
Úprava prostředí
Kočka by měla mít v domě místa, kde má klid a nikdo ji neruší. K zabavení kočky a zároveň zvýšení fyzické aktivity mohou posloužit růžné prolézačky a hlavolamy.
-
Pití a močení
Cílem je u takových pacientů zvýšení pitného režimu – k tomu poslouží rozmístění více misek s vodou na různá místa, nabízení ochucených tekutin (např. Kattovit, Orolade), či motivace k pití pomocí fontánky- některé kočky láká tekoucí voda. Pítka by vždy měla být umístěna na klidném místě.
Počet toalet – platí pravidlo, že počet toalet by měl být roven počtu koček v domácnosti + 1, tzn. jedna kočka by měla mít dvě toalety. Je možné kombinovat různé druhy toalet i různá steliva. Opět platí, že toalety by měly být umístěné na klidném místě a je nutné je pravidelně čistit.
-
Změna stravy
Vlhká strava je pro kočky s nemocnými dolními cestami močovými vhodnější, než strava suchá. Existují i speciální veterinární diety – s těmi poradí veterinární lékař.
Závěr
Nejčastější příčinou onemocnění dolních močových je neinfekční idiopatický zánět močových cest FIC. Jeho diagnóza spočívá ve vyloučení bakteriální infekce a močových kamenů na základě vyšetření moči a ultrazvuku/rentgenu. Jeho léčba bohužel nespočívá jen v podání léčiva, ale vyžaduje i domácí opatření, což jej dělá často frustrující diagnózou. U části koček se problémy často vrací a opakují. Pokud dojde k obstrukci močových cest, jedná se o život ohrožující stav, vyžadující okamžité veterinární ošetření.
