Návštěva veterináře krok za krokem

Zdroj úvodního obrázku: elements.envato.com

Ať už navštívíte veterinárního lékaře s jakýmkoliv problémem, návštěva vždy probíhá velmi podobně. Co vše by se se u veterináře mělo odehrát, co od Vás lékař očekává a naopak co můžete očekávat Vy? V následujících bodech jsou jednotlivé části shrnuty.

  1. Nacionále

Pro úplný začátek je potřeba znát druh zvířete, jeho plemeno, pohlaví (kastrace) a hmotnost. Tato část je pro nás, lékaře, velmi důležitá, protože některá plemena trpí na některá onemocnění častěji než jiná. U mladých zvířat očekáváme jiné příčiny pro stejný symptom, než u starých.

Mladá zvířata s průjmem často trpí na infekční onemocnění (parazité, viry), případně potravní intoleranci, naopak u starších zvířat jsou častější příčinou průjmu onemocnění jater, ledvin, či žláz s vnitřní sekrecí (nadledviny).

  1. Anamnéza

Aby si lékař udělal co nejpřesnější obrázek o daném problému, je potřeba si o něm zjistit co nejvíce. Např. u průjmu je potřeba vědět, jak dlouho trvá, kolikrát denně zvíře kálí, jak stolice vypadá, jestli průjmu nepředcházela změna krmení, jestli zvíře nedostalo něco od stolu, atd. Součástí anamnézy je i tzv. rozšířená anamnéza, kdy se ptáme na věci, které s daným problémem na první pohled nesouvisí, ale opak je často pravdou. Jde především o to, jestli je zvíře odčervené,  jestli náhodou nemá i nějaký jiný problém, jako zvracení, zvýšený příjem vody, kašel…

  1. Klinické vyšetření

Nejdůležitější část celé návštěvy. Každý pacient, ať už přijde s jakýmkoliv problémem, musí být řádně vyšetřen. Do základního klinického vyšetření patří kontrola sliznic (nejčastěji v tlamě), palpace (prošahání) mízních uzlin, poslech srdce a plic, palpace břicha, změření teploty. U samic vyšetření mléčné žlázy, u samců varlat a rektální palpace prostaty. Toto je naprosté minimum, které by mělo předcházet i každému očkování.

Zdroj: elements.envato.com
  1. Diagnostika

Velmi zřídka lze určit diagnózu jen na základě anamnézy a klinického vyšetření. Protože i  průjmem se může projevit cca 50 různých onemocnění, je potřeba postupovat dále. V tuto chvíli nastává pro lékaře nejnáročnější část, kde se projeví jeho schopnosti a znalosti. A sice musíme si dát dohromady informace od majitelů a nálezy našeho klinického vyšetření, majitelům sdělit možné příčiny a navrhnout vhodná vyšetření (rentgen, ultrazvuk, vyšetření krví, atd.). Po vykonání vyšetření by měl být lékař schopen stanovit konkrétní diagnózu, tedy onemocnění, kterým zvíře trpí, a nebo se k ní alespoň přiblížit, případně jiné možnosti vyloučit.

vzorky na vyšetření krví
Zdroj: elements.envato.com
  1. Terapie=léčba

Až po stanovení příčiny problémů zvířete (tzn. diagnózy) můžeme zahájit cílenou terapii. Vhodná terapie neznamená vždy jen nějaký lék, ale třeba i dieta, klidový režim, či operace.

Cílená terapie konkrétního onemocnění je vždy efektivnější, než terapie „naslepo“ bez určení přesné diagnózy.

  1. Lékařská zpráva

Po skončení návštěvy u veterinárního lékaře by měl majitel dostat do rukou lékařskou zprávu, která by měla obsahovat tyto náležitosti: jaký byl důvod návštěvy (tzn. s jakým problémem zvíře přišlo), výsledky klinického vyšetření a dalších provedených vyšetření (tzn. krve, RTG, ultrazvuk), měla by tu být zmíněna diagnóza a jaké je další doporučení (např. doporučená další vyšetření, plánovaná kontrola) a nakonec jasně rozepsaná terapie.

Návštěva veterináře je pro majitele často velmi stresující, slyší spoustu cizích pojmů a člověk pak lehce něco přeslechne, nebo zapomene. Lékařská zpráva je potom jistota, kdy je vše zaznamenáno ,,černé na bílém“ a obě strany mohou kdykoliv do dokumentu nahlédnout.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.