Histiocytární sarkom
Obsah článku
Histiocytární sarkom je poměrně vzácný typ maligního (zhoubného) onemocnění, který se u psů může vyskytovat v různých formách (lokalizovaná a diseminovaná).
Co to je?
Histiocytární sarkom vychází z histiocytů, což jsou buňky imunitního systému. Přesné příčiny vzniku tohoto onemocnění nejsou zcela jasné, ale genetika hraje významnou roli. U bernských salašnických psů byla identifikována mutace v genu nazývaném SLC2A9, která je spojena s vyšším rizikem výskytu histiocytárního sarkomu. Toto plemeno má více jak 200x vyšší riziko onemocnět oproti ostatním psům.
Projevy
Klinické projevy histiocytárního sarkomu se mohou lišit v závislosti na formě nádoru a jeho rozsahu. Mezi nejčastější příznaky patří únava, apatie, ztráta váhy, nechutenství, zrychlený dech, kašel nebo horečka.
K postiženým orgánům patří slezina, játra, plíce, kostní dřeň a mízní uzliny.
Na rentgenu hrudníku psa vidíme v oblasti kolem srdce četné nádorové masy.
Diagnostika
Diagnostika histiocytárního sarkomu zahrnuje základní klinické vyšetření, následované dalšími diagnostickými kroky jako je vyšetření krve, rentgeny hrudníku a ultrazvuk břicha, případně odběr kostní dřeni. K potvrzení je nutné prokázat nádorové buňky pod mikroskopem. Odběr vzorků může proběhnout za plného vědomí tenkou jehličkou z postižených orgánů, které jsou následně cytologicky vyšetřeny, nebo odebráním většího množství tkáně v celkové anestezii k histologickému posouzení.
Terapie
Toto onemocnění, stejně jako většinu rakovinných procesů vyléčit neumíme. Terapie tedy spočívá pouze v tlumení růstu a příznaků pomocí chemoterapie. Lomustin je jedním z chemoterapeutik používaných k léčbě histiocytárního sarkomu. Chemoterapie může být podávána samostatně nebo v kombinaci s dalšími léky, a její specifický protokol závisí na individuálním případu a reakci pacienta.
Prognóza
Prognóza histiocytárního sarkomu u psů se liší v závislosti na mnoha faktorech, včetně formy nádoru, jeho rozsahu, lokalizace a celkového zdravotního stavu psa. Často však dorazí pacient s již velmi pokročilým rozsahem ve špatném klinickém stavu, což po stanovení diagnózy směřuje k eutanázii. Průměrná doba přežití činní několik týdnů, s chemoterapií několik měsíců.
