První pomoc pro psa i kočku: resuscitace

Zdroj úvodního obrázku: elements.envato.com

Bezvládný pes, který nedýchá, popř. mu ani nebije srdce, se nachází v bezprostředním ohrožení života. Již po 5 minutách bez kyslíku dochází k nevratnému poškození mozku a je tedy potřeba začít okamžitě jednat. Pro takové případy se hodí znát základy první pomoci. Dnes už v ČR fungují veterinární záchranné služby, tj. veterinární lékaři připraveni okamžitě přijet a poskytnout profesionální první pomoc, bohužel jen v některých městech (např. Pet-Medic pro Prahu a okolí, Pet Emergency pro Brno a okolí).

Častokrát v tom tedy zůstaneme úplně sami, vždy je ale lepší se alespoň pokusit, než neudělat vůbec nic a nedat tak zvířeti žádnou šanci.

Kontrola aktuálního zdravotního stavu

Nejprve k psovi jemně přistoupíme a hlasitým zvukem, posléze dotykem, případně nějakým bolestivějším podnětem zjistíme, zdali je opravdu v bezvědomí.
Pokud nereaguje, zkontrolujeme, jestli dýchá. To zjistíme jednoduše pohledem na hrudník, zda se zvedá, nebo ne. Můžeme taky přiblížit dlaň k čenichu a vyzkoušet, jestli ucítíme proudící vzduch nebo se podívat na barvu sliznic – při nedostatku kyslíku budou bledé nebo namodralé. Jestliže zvíře nedýchá, nebo lapá po dechu, uvolníme dýchací cesty vyčištěním dutiny ústní i nosu. Je možné, že se tam nachází nějaké cizí těleso bránící v dýchání.
Pokud jsou dýchací cesty čisté a pes stále nedýchá, zkontrolujeme srdeční činnost, a to pohmatem srdečního pulsu na femorální tepně na vnitřní straně stehna, případně na hrudníku v úrovni pokrčeného lokte.

Pokud cítíme alespoň srdeční puls, zahájíme umělé dýchání. Pokud necítíme ani puls, zahájíme kardiopulmonální resuscitaci zahrnující umělé dýchání a nepřímou masáž srdce.

Umělé dýchání

Umělé dýchání se u zvířat provádí z úst do nosu, u malých psů a koček do nosu i dutiny ústní.
Zvíře položíme na pravý bok, vytáhneme jazyk a zprůchodníme dýchací cesty.
Hlavu opatrně srovnáme tak, aby byl čenich ideálně v jedné linii s páteří a necháme položenou, abychom si zajistili co nejlepší průchod dýchacích cest.
Poté prsty sevřeme čelisti, aby neunikal vzduch a provedeme 3-4 silné vdechy, přičemž by se při každém vdechu měl zvednout hrudník. Sílu vdechu přizpůsobujeme velikosti zvířete! Mezi vdechy vždy uvolníme čelisti pro výdech (výdech je pasivní děj).
Poté zkontrolujeme srdeční činnost. Pokud stále cítíme puls, ale nedošlo k obnově dýchání, celou sérii opakujeme. Za minutu bychom měli provést cca 10-15 vdechů. Jestliže došlo ke ztrátě srdečního pulsu, přidáváme srdeční masáž.

Kardiopulmonální resuscitace (CPR) – umělé dýchání + nepřímá srdeční masáž

Kardiopulmonální resuscitaci zahajujeme, došlo-li k respirační i srdeční zástavě. Položíme zvíře pravým bokem nejlépe na pevný, rovný povrch a klekneme za jeho záda.
Srdeční masáž provádíme nataženýma rukama, v pravém úhlu s hrudníkem psa.
Hrudník stláčíme v místě, kde se ohnutý loket psa dotýká hrudní stěny, u velkých psů s širokým hrudníkem můžeme v nejvyšším místě hrudníku, a to zhruba do ⅓ – ½ hloubky a v tempu 100-120 stlačení za minutu (80-100, raději méně, ale pořádně)
U velkých psů používáme stejně jako u lidí obě dlaně, u malých psů a koček jen jednu dlaň, případně prsty. Síla tlaku by opět měla odpovídat velikosti zvířete.

Dodržujeme poměr 30:2, tj. 30 stlačení ke 2 vdechům, přičemž začínáme 2 vdechy.

Po 1-2 minutách vždy zkontrolujeme, jestli zvíře reaguje a snažíme se co nejdříve kontaktovat veterináře.

Všichni doufáme, že tyto znalosti nikdy nebudeme potřebovat, každý majitel by však pro všechny případy měl vědět, jak se zachovat. Pro získání praktických zkušeností jsou pořádány různé kurzy první pomoci zvířat, nikdy to nenacvičujte na zdravém zvířeti. Může být ale užitečné vyzkoušet si a vědět, kde přesně na svém psovi nahmatáte srdeční puls, nemusí to být úplně jednoduché a ušetří to pak spoustu času a nervů.