S PP, nebo bez PP? Jak se nenapálit při koupi psa

Zdroj úvodního obrázku: elements.envato.com

Uvažujete nad pořízením čtyřnohého člena rodiny a internet je plný inzerátů buďto s  PP,  a nebo bez PP? Nebo naopak hledáte parťáka v útulku?

V tomto článku bych ráda objasnila, jaký vliv nejen na zdraví může mít původ vašeho mazlíčka. V současnosti je čím dál víc rozebírané téma množíren, vzniká kolem toho spousta diskuzí, ale orientovat se v tom, co je tedy dobře a co ne je někdy poněkud složité.

Určitě už jste četli nebo zaslechli spojení: Štěňátko bez PP po rodičích s PP, čistokrevný bez PP, fenka musí mít jednou za život štěňátka, můj Alík hledá nevěstu, exkluzivní zbarvení, nechci čistokrevného, to radši voříška, ti jsou totiž zdravější, papíráci jsou přešlechtění, nepotřebuju psa s PP, protože nechci chodit na výstavy, atd.

Co jsou mýty a co fakta? A co jsou tedy vlastně ty papíry?

Ať už pes nebo kočka, oba druhy mají velké množství plemen. Zaměřím se teď na psy, přestože u koček je problematika podobná.

Vyšlechtit plemeno obnáší desítky až stovky let, mnoho generací a ve finále jde o jedince, kteří mají určitý vzhled, vlastnosti a využití. To vše je sepsáno v takzvaném plemenném standardu. Aby mohl pes být považován za jedince daného plemene, musí mít prokazatelný rodokmen, tedy průkaz původu= ve zkratce PP (často si lidé pletou a považují za ,,papíry” pouze očkovací průkaz nebo Pet Pas). Aby takový jedinec mohl mít další potomky, musí projít bonitací. Bonitace je jinými slovy uchovnění, kterému předchází různá zdravotní vyšetření, zkoušky z výkonu a posouzení vzhledu a povahy.  Takový pes či fena se pak nazývá chovným a může se na nich chovat v řádně registrované chovatelské stanici. Pokud toto jedinec nesplní, nemůže dále pokračovat v rodové linii a neměl by mít potomky.

 

 

 

 

A teď se dostáváme k problematice. Bohužel někteří lidé množí i neuchovněné jedince. Buďto jej neuchovní vůbec, nebo měl pes nějakou vadu (ať už zdravotní, povahovou nebo vizuální), která ho vyřadí z chovu. Proč tedy někdo takového jedince množí? Častým argumentem je, aby si pejsek taky užil nebo aby fenka měla aspoň jednou štěňátka. To je však nesmysl. Pokud má pes výraznou sexuální potřebu, je ideálním řešením kastrace. Nicméně ta není nezbytná a dost situacím se dá předejít důslednou výchovou. Opravdu tento problém neřeší krytí feny.

A co se fen týče- ne, nemusí mít štěňata, ani jednou, ani víckrát. Gravidita a porod jsou pro fenu nejen rizikové, ale je to velká zátěž, které není v žádném případě nutné fenu vystavovat, pokud člověk nemá fenu chovnou a nechce pokračovat v udržování daného plemene. Pokud fena není chovná, doporučuje se nejčastěji po prvním hárání kastrace (což je jednoduchý rutinní zákrok, ve finále méně zatěžující, než samotný porod).

 

Dalším aspektem množení neuchovněných psů je finanční stránka, neboť chov psů s průkazem původu je pro chovatele dost finančně náročný. Celé uchovnění stojí i desetitisíce, dále investice do štěňat samotných obnáší nemalé výdaje a časovou investici. Někteří si ale tyto starosti ušetří, žádné zdravotní ani jiné testy neudělají, nakryjí fenu podobně vypadajícím psem a štěňata inzerují jako čistokrevné plemeno bez průkazu původu. Lidem, kteří toto dělají se říká množitelé.

 

Množírna není jen držení velkého počtu psů v nevhodných podmínkách. Jde o jakékoliv množení neuchovněných psů nebo psů bez PP (bez průkazu původu, tedy bez důkazu, že je pes skutečně příslušníkem daného plemene). To znamená, že i rodinný známý, nebo někdo, kdo připustí neuchovněnou fenu jednou v životě je množitel. I různé omyly a plné útulky voříšků jsou následkem nekontrolovaného množení.

 

O co tedy jde?

Průkaz původu, dále jen PP, není něco, co je zbytečně předražený papír a závazek běhání po výstavách. Je možné, že chovatel rád uvidí výsledky svých odchovů. Nicméně ve finále je to čistě na Vás, čemu byste se s pejskem chtěli věnovat a čemu ne. Mít psa ,,s papírama” neznamená automaticky výstavy. Často si lidé řeknou, že se jim líbí ten a ten pejsek, ale nechtějí chodit na výstavy, nebo soutěže a chtějí jen parťáka k domu a dětem. Proč tedy nenavštívit útulek, kde jsou pejsci všech barev a velikostí, kteří přesně takový domov hledají?

Líbí se vám určité plemeno, ale nechcete za psa dávat velké peníze, když na ,,Bazoši” je ten samý pes, ale o pár tisíc levnější? V tomto případě se rozhodně nevyplácí šetřit. S dost velkou pravděpodobností pak ušetřené peníze za ,,papíry” necháte na veterině. Jak jsem psala výše, štěňata bez PP nemívají dost často ani očkování, natož vyšetřené rodiče na dědičné vady. Dalším aspektem je příbuznost v předchozích generacích. Ne, PP vám nezaručí absolutní zdraví štěňátka, ale minimálně mu nehrozí dědičné onemocnění, na která musí mít vyšetřené rodiče. Dále máte záruku, že vám ze štěňete opravdu vyroste pejsek určitých parametrů a povahy, ne jen pes vzdáleně podobný vašemu vysněnému plemeni. To, že pes nějak vypadá neznamená, že skutečně je nějaká rasa. Pokud nemá PP, vždy to bude kříženec podobný danému plemeni, takže pojem ,,čistokrevný bez PP” je pouze marketingový tah množitelů.

 

S dost velkou pravděpodobností pak ušetřené peníze za ,,papíry” necháte na veterině.

 

Aktuální trendy

Posledním trendem a nešvarem je stále se rozšiřující paleta možných barev u různých plemen. Taková známá border kolie může mít dokonce několik desítek barevných variant. Jsou ale plemena, kde jsou povolena třeba jen dvě až tři možná zbarvení. Jak je tedy možné, že vídáme modré francouzské buldočky, když ve standartu plemene taková barva není přípustná? Inu opět se dostáváme k množírnám, které si rádi nechají za unikátní zbarvení ještě připlatit.

Bohužel tento nešvar má fatální dopad na zdraví jedinců, hlavně vezmeme-li v potaz velmi populární zbarvení merle (melírování, ředění barvy srsti, kdy se původní  barva rozplyne do různých skvrn, menších či větších nepravidelných ploch a často s sebou nese modré zbarvení očí). Je pravidlem, že se nesmí křížit dva merle jedinci, neboť v takovém případě dochází k mutaci (tzv. Double merle) a rodí se postižená štěňata, která jsou v 80% slepá, hluchá nebo obojí. Navíc mnoho plemen merle zbarvení povolené rozhodně nemá, ale čím dál více se rozmáhá v množírnách jako rarita a bohužel často dochází právě ke křížení merle zvířat vzájemně.

 

A jak je to tedy s tím, že jsou voříšci zdravější? Je to vůbec pravda?

Toto je dost rozšířené tvrzení, ale pravda je pouze částečná. Voříšek, nebo-li kříženec, může být i po psech s PP, kteří se omylem spojí. Pak lze očekávat, co z takového psa vyroste a dá se odhadnout, jakými zdravotními problémy by mohl teoreticky trpět. Dále je třeba zohlednit pravděpodobnost příbuznosti (v registrovaném chovu se toto označuje jako COI= coeficient of inbreeding, tedy procentuálně vyjádřená prříbuznost matky a otce napříč generacemi).

U voříšků z ulice je dost možné, že tam bude tolik psů v jednom, že by se příbuznost jen těžko vyskytla. Ale co když jde o vesnického štramáka, který nakryje i své vlastní potomky v jedné vesnici? Na toto už si musíte odpovědět sami, protože takový COI je zkrátka nemožné dohledat.

 

Nikdy není zdraví zvířátka 100% zaručené

 

Dalším faktorem je to, že si takový voříšek nese tolik plemen, že je možný vliv plemenné predispozice i v klasické pouliční směsce. V něčem ale přeci jen můžeme nalézt pravdu a to sice, že si kolikrát takový voříšek projde kus světa, než se dostane do milujícího domova a tím pádem může být odolnější vůči povětrnostním vlivům a nejspíš mu hned tak něco nerozhodí žaludek, když sežere něco v křoví na sídlišti.

Nikde ale není zdraví zvířátka 100% zaručené a stejně je to vždy o šťastné ruce při výběru. Nicméně vždy bude větší pravděpodobnost zdravého a vyrovaného psa s nízkým COI s průkazem původu, než u neřízeného množení netestovaných jedinců bez PP. Pokud však hledáte parťáka a rasa vám je ukradená, určitě na vás čeká ten pravý chlupáč v útulku.

Ať tak, či onak je dobrým startem si parťáka co nejdříve pojistit. Dnes je na trhu hned několik zdravotních pojištění pro mazlíčky. Pak se nemusíte stresovat, že v případě nemoci nebudete mít dostatek prostředků na léčbu.