Separační úzkost
Obsah článku
Zdroj úvodního obrázku: elements.envato.com
Separační úzkost
Téměř všechny druhy chování, které pes vykazuje v době vaší nepřítomnosti v bytě, ale také na zahradě, mimo spánek a odpočinek, případně reakce na okolní podněty, se dají shrnout pod pojem separační úzkost. Pes je totiž tvor, který přirozeně většinu dne prospí, především pokud nemá nic lepšího na práci. Jedině tak může sbírat síly, aby byl plný energie, když jdete společně na procházku, hrajete si, cvičíte nebo spolu jakkoli aktivně trávíte čas.
Nejčastější projevy
Většina psů se separační úzkostí v době vaší nepřítomnosti štěká, vyje nebo kňučí, a to buď vytrvale, nebo s přestávkami. Mnozí škrábou na dveře, na podlahy či na okna, jiní okusují nábytek, zdi, koberce nebo dokonce sami sebe. Někteří psi močí nebo kálí v domě, jiní zase celý den pochodují tam a zpět. Jsou psi, kteří kombinují několik z těchto druhů nežádoucího chovaní, naopak existují specialisté jen na štěkání, likvidaci vybavení nebo močení opakovaně na jedno konkrétní místo.
Nepříjemné pro psa i okolí
Obvykle majitelé začnou separační úzkost řešit ve chvíli, kdy si sousedi stěžují na celodenní vytí, případně když pes rozkouše koženou sedačku. Málokdo z nich si však uvědomuje, že nejvíc trpí právě pes, nikoli důchodce nad vámi nebo drahé vybavení. Polidšťování psů není v tomto případě na místě, váš mazlíček vám nenechal bobek v koupelně schválně, aby se pomstil za to, že musíte jít do práce. Je důležité si uvědomit, že toto jsou projevy stresu. Stresu ze samoty. Pes je jednoduše vystresovaný, že je doma sám, a uklidňuje se a krátí si čas při čekání právě tímto nežádoucím chováním.
Nejdůležitější je prevence
Ponechání psa o samotě by mělo být úplně normální. Toto musíte přijmout vy i váš pes. Málokdo má možnost být se psem 24 hodin denně po celý jeho život. Navíc, i když už to štěstí máte, je třeba počítat s tím, že můžete na nějaký čas být hospitalizovaní vy nebo váš pejsek, že prostě budete nutně potřebovat odejít někam bez psa, že ne vždy zajistíte psovi hlídání ve stejném režimu, jak je zvyklý. A také je dobré myslet na to, že každý pes má právo si odpočinout, ne být celý život ve střehu a hlídat, abyste se od něj nevzdálili.
Je tedy víc než nutné psa na samotu zvykat nejlépe od útlého věku. Jakkoli to může znít krutě, i malé štěňátko, které máte doma dva dny, je potřeba zvykat na vaši nepřítomnost. Vzít si na čtrnáct dní dovolenou (mateřskou :)), protože jste si dovezli štěně a chcete mu být pořád nablízku, aby mu nebylo smutno po mamince a sourozencích, je to nejhorší, co můžete udělat. Štěně si velmi rychle zvykne, že je pořád se svým člověkem, a o to hůř bude pak snášet samotu.
Trénujte postupně a plánujte
Pokud tedy máte doma psí miminko přivezené od psí mámy, máte nejlepší možnou startovní pozici. Štěně si na vás i chod domácnosti zvykne velice rychle a přirozeně, takže kromě učení hygieny a základní ovladatelnosti můžete ihned pracovat také na klidu a odpočinku. Ideální je štěně vyvenčit, pohrát si s ním, nakrmit a když se začne chystat ke spánku, přemístěte ho do pelíšku, kde bude odpočívat samo. Přestože může být neodolatelná malá kulička s hebkou srstí a nahatým teplým bříškem spící na vašem klíně, alespoň jednou denně “uspěte” štěně na jeho místečku. Postupně se snažte, aby spalo samo v místnosti, když jste doma. Nejprve můžou dveře zůstat otevřené, později i zavřené. A to už je jen krůček od toho, abyste během prvního týdne, kdy jste si vzali volno z práce s cílem vychovat štěňátko, vyrazili na pár desítek minut ven bez psa. Samozřejmě za předpokladu, že je štěně vyvenčené, nakrmené, pomazlené a unavené. Zcela přirozeně tedy bude spinkat a těšit se, že až se vrátíte, užijete si spoustu zábavy. Časem intervaly prodlužujte a je-li to možné, snažte se naplánovat si denní rozvrh tak, aby během prvních týdnů nebylo štěně samo doma třeba osm hodin, ale raději dvakrát čtyři hodiny a mezi tím “vybije baterky” a bude klidně odpočívat.
O poznání hůř se trénuje klid o samotě s pejsky z útulku, kteří za sebou mají neznámou minulost. Často se stanou až nezdravě závislí na svých nových majitelích a hlavně už nemají tak silnou potřebu spát, jako malá štěňata. Základní postup je však stejný, jen to chce o poznání více času a trpělivosti. Podobně jako s dospělými psy se známou minulostí, ale takovou, která vám nehraje do karet. Můžou to být třeba pejsci odebraní z nevhodných podmínek, z množíren, zdědění psi po zemřelých příbuzných, kteří byli zvyklí být po boku se svým majitelem nonstop, nebo psi s již existující separační úzkostí.
Klec je pomocník
Skvělou pomůckou v boji se separační úzkostí je klec. Jestliže budete trpělivě a pozitivní metodou pracovat na klidu v kleci, stane se klec pro psa místem, kam chodí rád odpočívat a cítí se tam bezpečně. Klec může sloužit jako mezikrok při výcviku vaší nepřítomnosti, ale klidně i jako místo, kde pes celý život v klidu odpočívá, když nejste doma. Jak na to jsme si popsali v článku Proč je důležité, aby měl pes rád klec. Výborně jde klec použít při zvykaní na nové prostředí, které může být pro psa stresující. Případy, kdy se rozvine separační úzkost například po stěhování, než si pes zvykne, nejsou neobvyklé. A také nebudou pejskaři s vychovanými mazlíčky rádi, když se jim budou zavírat dveře do různých ubytovacích zařízení, protože něčí pes v hotelu ze stresu vykousal podlahu.
Ne vždy je chyba v psovi
Pokud se vám ve schránce začnou objevovat podivné vzkazy nebo se na vás sousedi špatně dívají, že týráte psa, protože ho chudáka necháváte o samotě, snažte se problém identifikovat. Pořiďte si domů kameru se zvukovým záznamem a sledujte, co váš pes sám doma dělá. Jednak můžete zjistit, že je opravdu ve stresu a má separační úzkost jak vyšitou, ale také byly případy, kdy sousedé z čisté nenávisti provokovali psa ke štěkání klepáním na dveře. Zde bych chtěla podotknout, že ani v jednom ani v druhém případě nejsou vhodné protištěkací obojky, ať už takové, které stříkají vodu do obličeje, či dávají elektrické impulzy. Psovi, který štěká ze stresu, totiž stres výrazně prohloubí, štěkat možná nebude, ale trápit se bude ještě víc, a tomu, který je ke štěkání vydrážděn, můžete stres snadno způsobit.
Dále vám kamera pomůže rozpoznat, jestli pes například z nudy okusuje nohy od postele, a až se unaví, v klidu se vyvalí a usne. V takovém případě je chyba ve vás, protože se psovi dostatečně nevěnujete, ať už před odchodem, nebo pes ví, že žádná zábava nenastane ani při vašem příchodu. V těchto případech může někdy pomoct připojený mikrofon, kdy psa dokážete napomenout i v době vaší nepřítomnosti, odklizení všeho, co není určené k likvidaci, a poskytnutí psovi bezpečných hraček k okusování. Zde bych chtěla upozornit na nevhodnost plyšáků, provazových uzlů nebo hraček, které lze snadno rozkousat nebo sníst, ale také tzv. buvolích kostí, které se můžou po rozžvýkání psovi nalepit v krku a může dojít dokonce k udušení. Naopak vhodné jsou různé extra odolné gumové hračky, které se plní pamlsky a pastami, aby se pes zabavil při dolování odměny.
Jestliže ale pes neustále chodí po bytě a snaží se poslouchat, jestli už náhodou nejdete, leží u dveří, třepe se, kňučí nebo dělá loužičky, je jasné, že na vině je stres a je třeba začít trpělivě a tvrdě pracovat na odbourání separační úzkosti.
Nezapomínejte na venkovní psy
Je také nutné zohlednit, že pokud plánujete mít psa na zahradě, v boudě nebo v kotci, je velkou chybou ho mít do půl roku doma a pak ho přestěhovat ven. Takový šok může nadělat mnohonásobně víc škody a způsobit větší stres, než když je štěně zvyklé od začátku. Raději se snažte trávit se štěňátkem víc času venku, než ho rozmazlit na gauči, a pak ho v jeho očích odstrčit. To je první krok, aby si pes začal hledat zábavu na zahradě nebo se snažil utéct.
