Pes sežral rybářský háček i s vlascem

Zdroj úvodního obrázku: elements.envato.com

 

Rybářské náčiní často nese zápach rybiny, který je pro některé psy extrémním lákadlem. Nezřídka se pak stává, že pes sežere něco z rybářské výbavy. V tomto případě se jednalo o háček i s vlascem.

Jak to začalo a co se stalo?

Majitelka pětileté fenky Lilly volala na pohotovost, že pejsek zřejmě sežral háček z rybářského kufříku jejího manžela. S jistotou to však nemohla říci. Fenka byla jinak aktivní a nevykazoval žádné klinické příznaky.

Jak jsme postupovali?

Vzhledem k tomu, že rybářské háčky jsou z kovu, který velmi dobře vidíme na rentgenu, doporučili jsme majitelům, aby se nejprve udělal RTG snímek.

Absence klinických obtíží není v žádném případě zárukou, že k pozření háčku nedošlo. Jeho ostrý hrot se může zapíchnout téměř kamkoliv – do jazyku, jícnu, žaludku i střeva. Čekání se nemusí vyplatit.

Rentgen

Na snímku vidíme kovový háček v žaludku.

Co dál?

Nyní už víme, že Lilly rybářská háček opravdu sežrala – leží v žaludku. V takovou situaci existují 2 scénáře:

1) háček bez problémů projde a pejsek ho vykadí

2) háček se zasekne v žaludku nebo ve střevě a musí se odstranit

Pravděpodobnost, jak to bude v konkrétním případě, vyčíslit nejde.

Jistota je háček ze žaludku odstranit. Jak? Opět máme dvě možnosti:

1) endoskopicky

2) chirurgicky.

Zvracení v takovém případě nedoporučujeme – při průchodu hrozí poranění ostrým háčkem.

 

Rizika rybářských háčků

Háček je sám o sobě ostrý a může se zapíchnout. Komplikací navíc je přítomnost zpětného hrotu – takto zapíchnutí háček nemůžeme snadným tahem vytáhnout (např. endoskopem). Další riziko představuje přítomnost vlasce – na ten se může nařasit střevo a následně se protrhnout.

Jak to dopadlo?

Majitelé se rozhodli pro endoskopické vyjmutí háčku ze žaludku. Byly upozorněni, že ne vždy se to podaří (viz.níže), a v takovém případě bude nutné přistoupit k chirurgickému řešení.

Lilly měla štěstí v neštěstí – háček nebyl zapíchnutý ve stěně žaludku, jen v něm ležel. Pomocí drobných kleštiček se podařilo jej ze žaludku včetně vlasce během cca 10 minut endoskopicky vytáhnout.

Po probuzení z anestezie šla Lilly opět domů – bez jakýchkoliv následků, bez léků.

 

Endoskopie nebo chirurgie?

Endoskopické odstranění cizích těles skýtá plno výhod: rychlé, levnější oproti chirurgii a hlavně bez řezání a následné dlouhé rekonvalescence.

Má ovšem i své limity, některá cizí tělesa nejsem schopni vytáhnout, jedná se zejména o:

Příliš velké předměty (např. plyšák, který nasál obsah žaludku a váží stovky gramů – kleštičky, které projdou endoskopem jsou velmi jemné, navíc taková velikost neprojde zúžením mezi žaludkem a jícnem).

Těžko uchopitelné předměty – ty s hladkým povrchem, které při pokusu o pevný úchop klouzají/uskakují. Kromě kleštiček však existují i speciální uchopovací košíčky.

Endoskopicky jsme schopni dosáhnout jen do žaludku a počátečního úseku tenkého střeva – co je dále, zůstává endoskopicky nedosažitelné.

Pokud se háček ve sliznici zasekne a je vybaven zpětným hrotem, nejsme schopni vzhledem k omezené manévrovací ploše háček dostat do správného úhlu a vytáhnout jej.

Vždy je rozumné se pokusit cizí těleso vytáhnout endoskopicky a zvířeti tak ušetřit případnou operaci. V případě neúspěchu se v jedné anestezii odstraní chirurgicky.

Jak postupovat v situaci, kdy vaše zvíře sní něco, co nemá, poradíme v článku: Cizí těleso, pes něco sežral.