Zdroj úvodního obrázku: elements.envato.com

Slovo dysplazie označuje poruchu vývoje nebo růstu. V případě dysplazie kyčelního kloubu neboli DKK se jedná o narušení vývoje kloubního spojení mezi hlavicí stehenní kosti a jamkou pánevní kosti. Řadí se mezi onemocnění s dědičnou predispozicí, avšak není vrozeným onemocněním. Pejsek se rodí s normálním kyčelním kloubem, ale během prvních týdnů života dochází k uvolnění vazů a kloubního pouzdra, které kloub normálně stabilizují (tento stav označujeme jako laxita neboli volnost kyčelního kloubu). Kloub se tak stává nestabilní a je náchylný k luxaci (vykloubení) či subluxaci (částečné vykloubení).

Laxita kloubu umožňuje neustálý abnormální pohyb hlavice stehenní kosti v jamce, v důsledku čehož dochází k poškození kloubní chrupavky a okolních tkání. Onemocnění postupně vede k deformaci hlavice i jamky a rozvíjí se osteoartróza (degenerativní onemocnění kloubů).

Co ji způsobuje?

Dysplazie kyčelního kloubu je dědičné onemocnění, na jehož rozvoji se podílí více než 100 genů. Přestože rozvoj dysplazie významně ovlivňují také faktory prostředí (např. výživa, obezita, rychlost růstu, fyzická zátěž, množství svalové hmoty, endokrinní dysbalance), nejsou tyto faktory schopny samy o sobě onemocnění vyvolat, avšak rozhodují o tom, zda se u zvířete s geny kódujícími dysplazii onemocnění rozvine v klinický problém a jak závažné poškození bude.

 

Na základě čeho můžete nabýt podezření na DKK u Vašeho pejska?

Dysplazie se vyskytuje především u rychle rostoucích psů velkých a obřích plemen (německý ovčák, labradorský retrívr, zlatý retrívr, bernardýn, rotvajler atd.), avšak výjimečně mohou být postiženi také malí psi a kočky. Nástup klinických příznaků je variabilní, obvykle k němu dochází mezi 6 a 12 měsíci věku. Příznaky jsou velmi různorodé a zahrnují ztuhlost, intoleranci zátěže, potíže při vstávání či ulehání, obtížnou chůzi do schodů, změny v chůzi včetně kulhání na jednu nebo obě zadní končetiny. Příznaky se často zvýrazňují po delším odpočinku a větší zátěži. Pejsci však nemusí vykazovat žádné příznaky, přestože již došlo ke změnám v kyčelních kloubech.

Jak DKK diagnostikuje veterinář?

Klinické vyšetření

Při ortopedickém vyšetření je zjištěna snížená pohyblivost kloubu, bolestivost při manipulaci a úbytek svaloviny pánevních končetin. Pomocí manuálního testu můžeme prokázat laxitu kyčelního kloubu již od 4 měsíců věku štěňat. Tento test se provádí v sedaci, kdy pacient leží na zádech a veterinář manipuluje se zadní končetinou tak, aby vytlačil hlavici mimo jamku kyčelního kloubu, tzv. Barlowův příznak. Při další manipulaci ucítí či uslyší zapadnutí hlavice zpět do jamky, tzv. Ortolaniho příznak.

PennHIP systém (University of Pennsylvania Hip Improvement Program)

Při této metodě se v sedaci zhotovují 3 rozdílné RTG snímky, na základě kterých se posuzuje míra laxity kyčelního kloubu (tzv. distrakční index) již u 4měsíčních štěňat. Na základě tohoto vyšetření se dá poměrně přesně odhadnout, zda a do jaké míry se u štěněte rozvine DKK, což veterináři napomáhá zvolit vhodné terapeutické řešení. Toto hodnocení může provádět pouze certifikovaný veterinář, jenž má potřebné vybavení. V České Republice však tato metoda není příliš rozšířená. Certifikované veterináře můžete nalézt na těchto internetových stránkách https://antechimagingservices.com/antechweb/locate-a-pennhip-veterinarian.

RTG diagnostika

V ČR je považována za hlavní diagnostickou metodu pro DKK. Provádí se v sedaci nebo celkové anestézii, aby bylo možné pejska správně napolohovat. Provádí se nejdříve od 12 měsíců věku, záleží dle plemene a požadavků chovatelských klubů. Veterinář na základě daných kritérií zhodnotí RTG snímky a přidělí každému kyčelnímu kloubu známku A (negativní) až E (těžká DKK). Snímky mohou hodnotit pouze certifikovaní posuzovatelé DKK, kterým se snímky zasílají, nebo se přímo můžete k jednomu z nich objednat. Nevýhodou této metody je pozdní odhalení problému, kdy se obvykle již rozvíjí osteoartróza a jsou omezeny chirurgické možnosti řešení.

Jaká existuje léčba?

Volba vhodné léčby závisí na mnoha faktorech, jako je věk, hmotnost, stupeň laxity, sportovní či pracovní využití a zejména závažnost klinických problémů (bolestivost, omezení rozsahu pohybu apod.)

Konzervativní (nechirurgická) terapie

Konzervativní terapii volíme v případě, že se jedná o náhodný nález a pejsek nevykazuje výraznou bolestivost. V tomto případě se využívá fyzioterapie, udržování ideální hmotnosti (nadváha a obezita značně zatěžují klouby), kontrolovaný pohyb, speciální doplňky stravy a podávání léků proti bolesti a zánětu. Obvykle při této terapii dochází ke krátkodobému zlepšení, avšak málokdy je udrženo dlouhodobě. U většiny psů musí být dlouhodobě omezena zátěž a podávány léky.

Chirurgická terapie

Juvenilní pubická symfyziodéza (JPS)

Toto operativní řešení je použitelné u štěňat do 5 měsíců věku s lehkou či střední laxitou. Jedná se obvykle o preventivní řešení, jelikož příznaky se rozvíjí až po 6 měsících věku. Při tomto zákroku se provádí elektrická kauterizace spony pánevní, a pánev tak přestává růst v místě pánevního dna. Další části pánve rostou normálně, což vede k většímu rozevření pánve a lepšímu překrytí hlavice stehenní kosti kloubní jamkou.

Trojitá osteotomie pánve (TPO)

K této operaci přistupujeme u starších jedinců ve věku 6-12 měsíců, kdy již nelze použít JPS. Při této operaci jsou provedeny tři řezy pánevní kostí a vzniklý segment je pootočen tak, aby kloubní jamka více překrývala hlavici stehenní kosti. Segment se následně v nové pozici fixuje pomocí plotýnky a šroubů. Srůst poté kostí trvá 4-6 týdnů. TPO je efektivní pouze u psů, u kterých byla zjištěna laxita kloubu bez druhotných změn a osteoartrózy. Dnes již existují i novější postupy pro dvojitou osteotomii, která je méně invazivní (dochází k menšímu poškození tkání).

Endoprotéza kyčelního kloubu (THR)

Jedná se o zákrok, při kterém je celý postižený kloub vyříznut a jamka i hlavice kloubu jsou nahrazeny implantáty. Implantáty mohou být ke kosti připojeny speciálním kostním cementem nebo mají porózní povrch, jenž je následně prorůstán okolní kostí. Obvykle je nutná operace obou kloubů. Nejprve se operuje jeden z kloubů a teprve v dostatečném rozestupu se operuje druhý kloub, aby se snížil risk možných komplikací.

Resekce hlavice stehenní kosti (FHNE)

Tuto možnost volíme v případě, že není možné provést THR. Při této technice se odstraní hlavice a krček stehenní kosti a dochází k formování „falešného koubu“ tvořeného fibrózní tkání a svaly. Tím, že odstraníme kontakt mezi změněnými kloubními plochami, ulevíme mazlíčkovi od bolesti. Pohyblivost končetiny je po zákroku většinou limitovaná, zejména u velkých psů. Po operaci je nutná intenzivní fyzioterapie za účelem co nejlepší obnovy funkčnosti kloubu.