Leptospiróza – onemocnění nejen Vašich chlupatých přátel

Zdroj úvodního obrázku: elements.envato.com

Leptospiróza je onemocnění způsobené bakterií rodu Leptospira. Tato spirálovitě stočená bakterie patří do skupiny bakterií zvané spirochéty, kde se nachází rovněž její příbuzná Borrelia. Jedná se o celosvětově rozšířené onemocnění, které může postihovat většinu savčích druhů, z nichž některé (např. pes a člověk) jsou náchylnější než jiné. V současné době rozlišujeme asi 250 patogenních, tedy nemoc vyvolávajících, sérovarů (skupiny mikroorganismů téhož druhu, proti kterým se tvoří různé typy protilátek). Jednotlivé sérovary jsou v různé míře nebezpečné pro různé druhy živočichů.

Kde může číhat?

Leptospiry se v prostředí udržují pomocí tzv. rezervoárových hostitelů, u nichž přežívají v ledvinných tubulech (součásti ledvin, ve kterých dochází k úpravě primární moči získané filtrací krve na moč definitivní, která odchází z těla pryč) a z organismu jsou vylučovány močí. U různých rezervoárových druhů se nachází různé sérovary leptospir (L. canicola – pes, L. icterohaemorrhagie – potkan, L. grippotyphosa – hraboš polní, L. bratislava – ježek, L. pomona – prase)

K přenosu dochází buď přímým kontaktem sliznic či poškozené kůže s močí infikovaných zvířat (nebo jinými sekrety, kromě slin), nebo nepřímo kontaktem s kontaminovanou půdou či vodou. Leptospiry pro své přežívání potřebují vlhké prostředí, proto jim vyhovuje zejména povrchová voda, vlhká půda či bahno. Ve větším riziku nákazy jsou tedy psi, kteří se venku pohybují ve vlhkých oblastech, plavou nebo pijí venkovní vodu. Počet případů se zvyšuje v období těžkých dešťů a povodní.

Zdroj: elements.envato.com

Co může v organismu napáchat?

Jakmile leptospiry proniknou přes přirozené bariéry jako je kůže a sliznice, začnou se po těle šířit krevním řečištěm. Po 10. dni infekce se začínají tvořit protilátky a leptospiry mizí z krve. Mohou však přetrvávat v již zmíněných ledvinných tubulech a dále také v očích, děloze nebo mozkových blanách, kde se mohou vyhnout účinku protilátek.

Závažnost infekce se může lišit od lehkého či bezpříznakového průběhu až po multisystémové onemocnění, kdy dochází k poškození zejména ledvin a jater, ale také mnoha dalších orgánů jako plic, sleziny, endoteliálních buněk, sítnice, kosterní a srdeční svaloviny, mozkových blan, pankreatu a pohlavního aparátu. V poslední době je zvýšeně popisován také leptospirový plicní hemoragický syndrom, který způsobuje poškození a krvácení plicní tkáně a je spojen s vysokou úmrtností.

Jak se projevuje?

Inkubační doba leptospirózy se pohybuje od několika dní až po desítky dní. Onemocnění se projevuje nespecifickými příznaky, což jsou příznaky, které se objevují u mnoha nemocí, a na základě nich tedy nelze pojmout podezření na některé konkrétní onemocnění. Často se jedná o příznaky spojené s ledvinným a jaterním selháním. Mezi nejčastější projevy patří:

 


Jak veterinář zjistí, zda Vašeho mazlíčka trápí tato zákeřná bakterie?

Veterinář může nabýt podezření na toto onemocnění na základě zjištěných klinických příznaků a anamnézy, tedy informací o zdravotní historii pejska, které získá od majitele. Další diagnostické metody, které jej mohou navést, zahrnují hematologické a biochemické vyšetření krve a analýzu moči. K posouzení změn na plicích, játrech, ledvinách a případně dalších orgánech je možno využít zobrazovací metody jako rentgenologické a ultrasonografické vyšetření.

Zdroj: elements.envato.com

Pro potvrzení diagnózy jsou dostupné speciální testy, z nichž nejvíce se dnes využívá mikroskopický test aglutinace – lýza leptospir a ELISA k detekci protilátek nebo PCR k detekci DNA leptospir. V případě vyšetření protilátek může být žádoucí test za 1-2 týdny opakovat, jelikož existuje možnost, že v době odběru ještě protilátky nebyly vytvořeny nebo mohla předchozí vakcinace způsobit falešnou pozitivitu.

Co se s tím dá dělat?

Léčba je založená na vhodné antibiotické a podpůrné terapii. V rámci antibiotické léčby se využívá zejména doxycyklin, který je schopen odstranit leptospiry z tkání a poměrně spolehlivě také z ledvin, čímž se zabrání dalšímu šíření močí. Na začátku léčby však může být jeho použití problematické, jelikož podávání tablet nemusí být při trávicích problémech způsobených leptospirózou tolerováno. Proto na počátku léčby může být zvoleno nitrožilní podávání derivátů penicilinu, dokud není možno použít doxycyklin. Po stabilizaci pacienta může regenerace ledvin trvat až několik měsíců, tudíž je vhodné dlouhodobé sledování funkce ledvin.

Jak můžete chránit své uzlíčky štěstí?

Základním kamenem obrany proti této nákaze je vakcinace inaktivovanou vakcínou, tedy takovou vakcínou, ve které se nachází mrtvé leptospiry, jež v organismu vyvolají imunitní reakci, ale pejska již ohrozit nemohou. Vakcíny jsou zaměřeny proti dvěma základním sérotypům, icterohaemorrhagie a canicola, případně mohou být rozšířeny o další dva sérotypy, grippotyphosa a bratislava. Vakcinace je doporučována zejména u psů s vyšším rizikem nákazy, záleží však na výskytu leptospir v dané lokalitě.

A co naše kočkovité šelmičky?

Kočičky se také mohou leptospirózou nakazit a šířit původce močí, avšak příznaky akutního onemocnění se objevují vzácně. Není jasné, do jaké míry přispívají k šíření leptospir v prostředí močí.

Nezapomínejte na zdraví své a svých blízkých!

Leptospiróza je zoonózou, tedy onemocněním přenosným ze zvířat na člověka, proto při kontaktu s nemocným psem je vhodné se chránit pomocí rukavic a důkladného umytí rukou. Rovněž je potřeba postupovat obezřetně při úklidu moči infikovaného psa a kontaminované místo řádně dezinfikovat. Zvýšené riziko nákazy je u lidí v kontaktu se zvířaty (lov, práce na jatkách, farmaření atd.) a lidí v kontaktu s přírodními zdroji vody (plavání, rybaření, rafting apod.). Na pozoru by se měly mít zejména těhotné ženy a lidé se sníženou imunitou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.