Epilepsie u psa i kočky

Epilepsie je neurologické onemocnění charakterizované abnormálními výboji mozkových buněk, veduocí ke vzniku epileptických záchvatů. Kromě člověka se s ní setkáváme i u psů a koček.

Příčin takových záchvatů je celá řada a je potřeba si uvědomit, že ne každý záchvat hned znamená, že má zvíře epilepsii. Respektive záleží na označení a chápání pojmů. V tomto článku se budeme věnovat idiopatické, neboli primární epilepsii, tedy funkční dysfunkci mozku, kdy byly vyloučeny ostatní možné příčiny záchvatů. Čím vším může být takový záchvat vyvolán se dočtete v článku: epileptický záchvat.

Predispozice

Idiopatická epilepsie se nejčastěji objeví u mladých jedinců ve věku 1-5 let, to platí pro psy i kočky. Pokud se vyskytne první záchvat u desetiletého psa, je velmi nepravděpodobné, že se jedná o idiopatickou epilepsii. S větší pravděpodobností bude mít takové zvíře např. nádor mozku. Mezi plemena, u kterých se epilepsie vyskytuje častěji patří: zlatý retrívr, border kolie, bígl, labrador, pudl, kokršpaněl, bernský salašnický pes, boxer. U některých plemen byla prokázána genetická predispozice.

Klinické příznaky

Hlavním příznakem jsou epileptické záchvaty, které mohou být do projevu i délky trvání velmi rozmanité. Mohou probíhat poměrně nenápadně, tzv. parciální záchvat, a to jako záškuby obličejových svalů, uší, víček, koutků tlamy nebo končetin, zvíře je často během takového záchvatu při vědomí. Tzv. grand mal záchvat je charakterizován ztrátou vědomí (zvíře nereaguje na zavolání), upadnutím na zem, křečovitými záškuby/plovacími pohyby.

Často dochází ke cvakání čelistmi, nadměrnému slinění, pomočení i pokálení se. Záchvat může trvat několik sekund, ale i dlouhé minuty. Během takové svalové aktivity často roste i tělesná teplota, a to i na nebezpečná čísla nad 40 °C.

To, že má zvíře během záchvatu otevřené oči neznamená, že je při vědomí.

Typický průběh u idiopatické epilepsie je výskyt prvního záchvatu ve věku 1-3 roky, po kterém následuje několik měsíců až let klid. Poté se objeví další záchvaty, které mají mezi sebou kratší klidový interval.

U některých záchvatů lze vypozorovat jejich spouštěč, tím může být např. zvonek, stres, kontakt s jiným psem, či hárání.  Stejně tak mohou některá zvířata před samotným záchvatem změnu chování. Po prodělaném záchvatu může být zvíře několik minut zmatené – tzv. postiktální fáze.

První pomoc při záchvatu

V prvé řadě zachovejte klid! Nejdůležitější je zabránit tomu, aby se zvíře poranilo. Při nekontrolovaných křečích se snadno udeří do hlavy, převrhne na sebe nábytek, nebo si prokousne jazyk. Snažte se rychle dát stranou všechny nebezpečné předměty okolo. Zvíře se nesnažte pevně chytit a udržet. Nepokoušejte se tahat jazyk z tlamy, ten nezapadne, akorát vás může zvíře pokousat. Pokuste se zajistit co největší klid v okolí – vypnout televizi, nekřičet – každý takový hlasitý projev může křeče umocňovat i u psa, který je v bezvědomí. Vyhledejte lékařskou pomoc co nejdříve! Pokud je možnost, pokuste se alespoň část záchvatu natočit a odhadnout jak dlouho trval. V případě opakovaných záchvatů vám může veterinář dát rektální tuby s diazepamem. Její aplikace je velmi jednoduchá.

Diagnostika

Epilepsie je tzv. vylučovací diagnóza, to znamená, že neexistuje žádný dostupný test pro její potvrzení a abychom se ji příblížili, musím vyloučit všechny ostatní možné příčiny záchvatů. Tento diagnostický postup je: neurologické vyšetření, vyšetření krve (u koček včetně FeLV, FIV), magnetická rezonance a odběr a vyšetření mozkomíšního moku. Takto můžeme vyloučit například onemocnění jater, ledvin, iontovou dysbalanci, zánět či nádor mozku. V případě, že se žádná abnormalita v těchto vyšetření nenajde, můžeme pacienta označit za idiopatického epileptika.

Léčba

Léčba idiopatické epilepsie je založena na doživotním podáváním antiepileptik – tedy léků, které tlumí výboje v mozku. Cílem je minimalizovat počet záchvatů. Mezi nejpoužívanější léky v boji proti epilepsii řadíme Phenaemal a Phenaemaletten (účinná látka phenobarbital), který se užívá 2x denně. Druhý nejčastější preparát, který lze kombinovat s Phenaemalem je přípravek Libromide (účinná látka kaliumbromid). Přípravků existuje celá řada. Pacienti vyžadují pravidelné kontroly (hladiny fenobarbitalu či bromidu v krvi a dalších krevních parametrů-zejm.jaterních).

Pacienti na phenobarbitalu mohou mít zvýšený apetit, více pít a močit.

První pomoc na veterině

Pokud na veterinární pohotovost dorazí pacient v záchvatu, spočívá první pomoc vždy v jeho ukončení. K tomu jsou využívané přípravky (Phenobarbital, Diazepam, Levetirazetam) aplikovatelné přímo do žíly – působí rychleji než například rektální tuba. Tyto léky se mohou i kombinovat. Pokud se i přes vysoké dávky nepodaří pacienta zastabilizovat, přistoupí se k uvedení zvířete do umělého spánku. Současně je potřeba monitorovat životní funkce a tělesnou teplotu.

Rizika epilepsie

Déletrvající záchvat, či opakující se záchvaty mohou způsobit další nevratné poškození mozku.

Záchvaty mohou vést k nárůstu tělesné teploty. Pokud překročí 41° hrozí poškození životně důležitých orgánů.

Při záchvatu se může zvíře poranit.

Léčba pacienta, který už několik záchvatů prodělal je většinou méně úspěšná, než když začneme léčit v dřívější fázi.

I přes včasnou léčbu mívá většina pacientů občasné záchvaty.

Některým pacientům jeden přípravek v léčbě nestačí – je potřeba jejich kombinace, některé se nepodaří kontrolovat vůbec.

U větších plemen se častěji setkáváme s neúspěchem léčby.

Pro dosažení dobrých výsledků se můžeme potýkat s nežádoucími účinky léčby – zvíře se apatické a spavé.

Při změně váhy (zvíře přibere či zhubne) zvířete musíme zohlednit případnou úpravu léků, jinak může být předávkované či poddávkované.