Infuze

Infuzí se rozumí podání většího množství tekutin do těla. Existují různé typy roztoků a řadíme k nim i krevní plasmu a transfuzi čerstvé krve. Pomocí infuze můžeme stabilizovat kardiovaskulární aparát, dodat různé minerálie, glukózu (cukr) i ovlivnit pH.

Subkutánně, tedy pouze jehlou pod kůži, jsme schopni jednorázově aplikovat pouze omezené množství tekutin. Toto podání je tedy oproti intravenózní (nitrožilní) aplikaci velmi neefektivní.

Infuze je často majiteli vnímána jako všelék, je tedy potřeba zdůraznit, že je pouze součástí terapie, drtivou většinu příčin potíží neřeší.

Důvody k infuzi

Hlavní indikací je dodání ztracených tekutin především při zvracení a průjmech, při odmítání potravy a vody. Existuje celá řada onemocnění, při kterých je infuzní terapie základem léčby, např. při selhávání funkce ledvin, snížené funkci nadledvinek, zánětu slinivky, otravě, přehřátí, horečce ..

Stejně tak bývá nedílnou součástí zákroků v celkové anestezii pro udržení správné funkce kardiovaskulárního aparátu.

Jednorázově, nebo opakovaně?

Pro kompenzaci ztrát trávícím traktem (průjmem, zvracením) při jejich současné zástavě může postačit jednorázové podání během několika hodin. Naopak u pacienta se selháváním ledvin je optimální infuzi podávat v konkrétním objemu dlouhodobě bez přerušení.

U veterináře nebo doma?

Existuje spousta argumentů, proč by se měla infuze podávat pod dohledem lékaře. Jmenujme si ty nejdůležitější: první problém může nastat už s kanylou (plastová trubička v cévě). Ta se může ucpat, zalomit, pes si ji může vykousnout, překousnout hadičku a následně krvácet. Ve veterinárním prostředí se jedná o běžné banální komplikace, nicméně v domácím prostředí jejich závažnost značně stoupá.

Oteklá packa v důsledku utaženého lepení kanyly:

Co se týče samotného podávání infuze, vždy je dobré podávat konkrétní množství – v závislosti na váze psa, konkrétním potížím a aktuálnímu stavu hydratace. Toto vypočítané přesné množství se aplikuje pomocí infuzních pump a může se během několika hodin měnit dle aktuálního stavu. Například během hospitalizace dojde k opakovanému průjmu a zvracení – tedy k masivním ztrátám tekutin, které musíme kompenzovat zvýšením infuze. Po vyrovnání a stabilizaci pacienta (zjistíme dle klinického vyšetření) můžeme infuzi opět snížit.

Pokud podáváme příliš malé množství, bude efekt celé infuzní terapie nedostatečný. Naopak při podání příliš velkého množství může dojít k zavodnění plic a udušení se. Někdy stačí menší pohyb packy a infuze přestane do cévy téct – na to nás upozorní právě infuzní pumpa, doma si toho nemusíme vůbec všimnout. Domácí podávání infuzí je tedy spojeno s určitými riziky a většina lékařů jej právem odmítá.

Nahradí infuze výživu?

Ne. Sice jsme pomocí infuze suplementovat některé aminokyseliny i cukr, ale rozhodně se nejedná o plnohodnotnou náhradu stravy. Pokud zvíře nežere, je potřeba dodat krmivo jinak – např. pomocí sondy zavedené nosem do jícnu.