Psincový kašel

Zdroj úvodního obrázku: elements.envato.com

Co je psincový kašel?

Psincový kašel je vysoce nakažlivé komplexní onemocnění dýchacích cest, které se vyskytuje především v místech, kde dochází ke kumulaci psů, jako jsou útulky, psí hotely, parky, závody či výstavy (sám název pochází ze staršího označení útulků – psinec).

Svým průběhem, způsobem přenosu i léčbou se velice podobá běžné chřipce u lidí, která se rovněž vyskytuje v různě závažných formách od několikadenního lehkého nachlazení až po vážnou infekci vyžadující akutní péči.

Původce onemocnění

• Bordetella bronchiseptica: Tato bakterie je jedním z hlavních původců psincového kašle u psů. Šíří se vzdušnou cestou, když infikovaný pes kýchne nebo kašle, uvolňuje se do prostředí a může být inhalován ostatními psy.

 

• Adenovirus typu 2 a virus Parainfluenzy: Tyto viry jsou dalšími častými původci psincového kašle. Přenos probíhá vzdušnou cestou, stejně jako u Bordetella bronchiseptica.

Zpravidla dojde na počátku k virové infekci průdušnice a průdušek, která oslabí obranyschopnost dýchacích cest, kde se tak snadněji rozvine bakteriální infekce, která může ve výjimečných případech skončit až závažným zánětem plic s nutnou hospitalizací, případně i smrtí.

Obecně se jedná o poměrně běžnou infekci, se kterou se většina psů za svůj život alespoň jednou setká a vypořádá se s ní bez nutnosti návštěvy veteriny.

Důležitou roli v rozvoji a průběhu onemocnění hraje imunita, proto se s nejvážnějšími případy a komplikacemi setkáváme u štěňat, starých psů, gravidních fen a psů s jinou nemocí respiračního systému.

Projevy

Nejčastějším příznakem je přetrvávající hlasitý suchý kašel, který pozorujeme v průběhu celého dne. Především po námaze či podráždění dýchacích cest se může projevit dávivý kašel spojený s vykašláváním bílé pěny.

Nesmíme ale zapomenout, že kašel samotný je velice nespecifický symptom, který se rozvíjí nejen u zánětlivých procesů (virové, bakteriální či parazitární infekce a autoimunitní reakce), ale i u nezánětlivých procesů, jako jsou např. nádorové bujení, onemocnění srdce či jater, cizí tělesa nebo kolaps trachey.

V souvislosti s intenzivním kašlem může docházet i ke zvracení, přestože se nejedná o onemocnění gastrointestinálního traktu. Dalšími projevy, které se mohou vyskytnout, jsou vodnatý výtok z nosu, nechutenství nebo změnu hlasu. V případě mírného průběhu může být pes stále aktivní se zachovalým apetitem, u vážnějších případů se rozvíjí nechutenství, letargie, horečky a vzácně zápal plic (pneumonie).

Diagnostika

Stanovení diagnózy se opírá o anamnézu a klinické vyšetření, které jsou dostačující. Projevy onemocnění obvykle nastupují náhle 3-4 dny po kontaktu s infekčním zvířetem nejčastěji v rámci hromadného setkání psů.

Z klinického vyšetření se veterinář zaměří na poslech srdce a plicního pole pro zhodnocení jejich stavu a otestuje tracheální reflex, kdy mírným tlakem na průdušnici vyvolá u nemocného psa záchvat kašle. Speciální vyšetření nejsou nutná – izolace patogenního mikroorganismu ze vzorků vzhledem k veliké škále možných virů a bakterií není běžnou součástí diagnostiky, přistoupit se k ní může až v případě špatné odezvy na léčbu a přetrvávajících obtížích.

Léčba

Léčba je volena podle závažnosti onemocnění. V případě mírných příznaků postačí podpůrná léčba, jejíž součástí bývá klidový režim v teple, správná výživa spíše měkčí potravou, aby se zabránilo zbytečnému dráždění dýchacích cest, odpovídající pitný režim s vyloučením hltání studené vody. Vhodné je u aktivních psů, kteří tahají na vodítku, dočasně vyměnit obojek za postroj.

Oblíbeným doplňkem léčby psincového kašle je jitrocelový sirup, případně jiné látky stimulující imunitní systém (např. betaglukany). Při výběru sirupu je ale nezbytné vybrat přípravek bez umělého sladidla xylitolu, který je pro psy toxický. U vážnějších případů může být podle projevů léčba doplněna antibiotiky či léky tlumící kašel, horečku a zánět.

Podobně jako v případě terapie chřipky u lidí, antibiotika nejsou hlavním lékem volby, naopak jsou většinou z hlediska úspěšnosti léčby zbytečná.

Očkování proti psincovému kašli

V rámci prevence je zásadní izolovat nemocná zvířata od zdravých, aby se zabránilo přenosu nákazy. Proti psincovému kašli je možné očkovat. Přestože nelze chránit psa před všemi možnými patogeny vyvolávající toto onemocnění, komerční vakcína zaměřená na ty nejčastější výrazně pomáhá v boji s infekcí.

Existují dvě hlavní formy očkování: injekční a intranazální.

• Injekční Vakcína: Tato vakcína se aplikuje injekcí pod kůži psa. Obsahuje buď oslabené nebo zabité původce psincového kašle. Účinnost injekční vakcíny závisí na specifickém typu vakcíny, ale mnoho z nich poskytuje dlouhodobou ochranu.

 

• Intranazální Vakcína: Tato vakcína se aplikuje do nosní dutiny psa. Obsahuje živé, oslabené původce psincového kašle. Intranazální vakcíny mohou rychle vyvolat imunitní reakci. Studie ukázaly, že intranazální vakcíny mohou poskytnout rychlejší a silnější imunitní odpověď než injekční vakcíny.

Vakcinace nedokáže zabránit nakažení psincovým kašlem, ale výrazně zkracuje a zmírňuje průběh infekce a zamezuje šíření nákazy.

 

Intranazální vakcíny mohou poskytovat rychlejší ochranu: Některé studie naznačují, že intranazální vakcíny mohou indukovat ochranu během několika dnů po očkování, zatímco injekční vakcíny mohou vyžadovat několik týdnů.

Délka ochrany: Délka ochrany poskytovaná injekčními a intranazálními vakcínami se může lišit. Některé studie ukazují, že intranazální vakcíny mohou poskytovat silnou ochranu po dobu až jednoho roku.

 

Zahraniční studie věnující se psincovému kašli u psa jsou zdrojem cenných informací o tomto onemocnění a účinnosti očkování. Některé významné studie zahrnují:

1. Glickman LT, et al. (1981): Tato studie zkoumala rizikové faktory spojené s výskytem psincového kašle u psů a pomohla lépe porozumět epidemiologii tohoto onemocnění.
2. Ford RB, et al. (1991): Tato studie se zaměřila na hodnocení účinnosti vakcinace proti psincovému kašli a zjištění, jaké vakcíny byly nejefektivnější.
3. Chalker VJ, et al. (2003): Tato studie analyzovala epidemiologii psincového kašle u psů ve Spojeném království a způsoby jeho kontroly.
4. Ellis JA, et al. (2018): Tato studie se zaměřila na genetickou diverzitu viru Bordetella bronchiseptica, což je jeden z původců psincového kašle, a jeho vliv na účinnost očkování.
5. Mitchell JA, et al. (2020): Tato studie zkoumala vzorky psů s psincovým kašlem a analýzou genetických sekvencí, aby lépe porozuměla variabilitě viru a jeho výskytu.