Onemocnění a selhání jater u psa i kočky

Zdroj úvodního obrázku: elements.envato.com

Játra jsou orgánem ležící v břišní dutině, přilehající na bránici- hranice s hrudní dutinou. Hrají důležitou roli při metabolismu sacharidů, lipidů i proteinů. Játra zároveň slouží jako „čistička krve“ , ve které dochází k detoxikaci celé řady škodlivin. S játry souvisí i žlučový měchýř, ve kterém se tvoří žluč. Žluč je transportována žlučovody do střeva kde se podílí na trávení potravy.

Jak vyšetřujeme játra?

Co se týče krevních parametrů, sledujeme především močovinu (ureu) a albumin – produkty tvořené v játrech vypovídají o jaterní funkci.

Jaterní enzymy (ALT, ALP, GLDH, GGT) se nachází uvnitř jaterních buněk. Při poškození a prasknutí těchto buněk dojde k jejich uvolnění do krve. Příčin takového porušení může být celá řada. Velká část z nich je vratná a během několika dní může dojít k normalizaci hodnot.

Zvýšené jaterní enzymy neodráží jaterní funkci a jejich samotné zvýšení rozhodně není indikací k jaterní dietě.

Další krevním parametrem, který může být při poškození jater zvýšený je bilirubin.

Ke speciálním funkčním testům jater patří test žlučových kyselin a měření amoniaku.

Amoniak je odpadní produkt a toxin vznikající ve střevě při trávení bílkovin. Poté je transportován do jater, kde je zpracován na neškodnou močovinu. Při snížené funkci jater dojde k nárůstu amoniaku a naopak poklesu močoviny.

Žlučové kyseliny jsou tvořeny v játrech a napomáhají pří trávení. Po splnění jejich funkce jsou opět vychytány z krevního oběhu jaterními buňkami. Při zhoršené jaterní funkci zůstává jejich hladina po nakrmení vysoká.

Tento test probíhá tak, že se odebere krev a stanoví se bazální hodnota žlučových kyselin. Následně se pes nakrmí, což vede ke stimulaci produkce žlučových kyselin. Po 2 hodinách od nakrmení se opět odebere krev na stanovení tzv. postprandiální hodnoty. Ta je u psů se sníženou funkcí jater výrazně vyšší.

Dalším důležitým vyšetřením je zobrazení struktury jater. Ultrazvuk je v tomto případě vhodnějším vyšetřením než rentgen. Díky sonografii můžeme posoudit jejich strukturu (stupeň a jednotnost šedi). Nemocná játra mohou být větší/menší, hrbolaté na povrchu, mohou obsahovat různé noduly a masy.

Biopsie, cytologie, histologie

Posledním krokem v diagnostice onemocnění jater, je odběr vzorku z tkáně a její následné vyšetření pod mikroskopem. Takto jsme schopni přesně popsat strukturu buněk a najít například zánětlivé nebo nádorové buňky.

Projevy onemocnění jater

Projevy vždy závisí na rozsahu postižení a konkrétní nemoci. Mezi ty nejčastější patří nechuť k jídlu, zvracení, průjem, nadměrné pití a močení. Při selhání jater dochází v důsledku nedostatku bílkovin k hromadění tekutiny v břiše i hrudní dutině.

Nadměrné hromadění amoniaku se projeví jako otrava – dezorientace, změna chování až křeče. V důsledku vysoké hladiny bilirubinu může dojít ke žloutence– žlutému zbarvení spojivek a sliznic v tlamě i kůže.

Portosystémový zkrat= shunt

Jedná se ve většině případů o vrozenou abnormalitu cév, která způsobí nedostatečný vývin jater, projevující se sníženou jaterní funkcí.

Hepatotoxické přípravky

Mezi nejčastěji běžně používané léky poškozující jaterní buňky patří kortikoidy a antiepileptika (phenobarbital). Z toxinů (jedů) jsou to pak například mykotoxinu = produkty plísní.

Zánět jater = hepatitis

Záněty mohou být obecně rozděleny na infekční a neinfekční. Při infekčních hraje důležitou roli nějaký infekční patogen. Tím mohou být bakterie, parazité (například migrace škrkavek) i virová onemocnění. Speciální bakterií, která postihuje játra i ledviny je leptospira, proti které se standardně očkuje. Léčba bakteriálního zánětu jater je založena na podávání antibiotik.

U neinfekčních zánětů jater hraje roli více faktorů a léčba je komplikovanější.

Diagnostika je založena na průkazu zánětlivých buněk v játrech pomocí cytologického nebo histologického vyšetření.

Cirhóza jater

Pod pojmem cirhóza rozumíme nahrazení funkční jaterní tkáně nefunkční- vazivovou. Jedná se o terminální (konečné) stádium jakéhokoliv jiného onemocnění. Tento proces už je nezvratný a bývá spojený se selháním jaterní funkce.

Rakovina jater

Rakovina může postihnout kterýkoliv orgán a játra nepředstavují výjimku. Mezi ty nejčastější řadíme lymfom, karcinom a hemangiosarkom. Terapie je v případě karcinomu a hemangiosarkomu chirurgické odstranění nádoru, případně kombinace s chemoterapií. Při lymfomu játra ve většině případů nebývají jediným postiženým orgánem a terapií volby představuje chemoterapie.

Selhání jater u psa

Selhání jater je charakterizováno absolutním selháním funkce jater. Takovému zvířeti se hromadí tekutina v břišní a hrudní dutině, může mít v důsledku vysokého amoniaku neurologické příznaky, může mít žloutenku a největší pravděpodobností mu bude špatně, nebude chtít jíst a bude zvracet. Šance na vyléčení se odvíjí od příčiny, která tento stav způsobila.